Jan Rokyta: V symbióze klasiky a folklóru

15. září 2017
Vizitka
02595694.jpeg

U příležitosti 150. výročí narození básníka Petra Bezruče a oslav tohoto jubilea v mimořádném vysílání Vltavy z Lysé hory přijal pozvání multiinstrumentalista Jan Rokyta.

Je uměleckým šéfem FLAIR Ensemble a mezinárodního festivalu Musica Pura, externím rozhlasovým redaktorem a dramaturgem, stálým hoste souboru Solamente Naturali, skladatelem, aranžérem, předsedou celostátní poroty soutěže v dětském lidovém zpěvu „Zpěváček“ a v neposlední řadě vinologem. Na téma degustace vína se vyjadřuje v závěru pořadu.

03391915.jpeg

„Měl jsem velké štěstí na učitele, prvním byl můj otec /pozn. Jan Rokyta st./, i on mě učil jít za stylovostí, autenticitou a pravdou v hudbě“, říká na úvod.

„K textům Petra Bezruče jsem se znovu dostal díky společnému vystoupení mého otce a herce Alfreda Strejčka a od první chvíle mě jeho verše dojaly a zasáhly - svou silou a intenzitou, i když jsem je jako dítě vnímal jako povinnou četbu. I proto se pokouším o jejich zhudebnění, je to slovo pravdy“.

Jan Rokyta také upravuje písně Leoše Janáčka. A jaký je jeho vztah k nejzásadnější umělecké osobnosti Moravy a Slezska? „K Janáčkovi? To je vztah výsostný, intenzivní a pokorný, i díky němu mám na Moravě a ve Slezsku svůj domov“.

Čtěte takéVizitky, rozhovory s lidmi, kterým umění proměňuje život. Od 4. září na Vltavě

Jan Rokyta je sice multiinstrumentalistou, hlavně koncertním hráčem na cimbál a flétny, ale na Panovu flétnu s respektem k interpretačnímu umění své ženy Liselotte, která patří v tomto oboru k evropské špičce, nehraje. Přesto spolu tvoří duo, ve kterém její hru doprovází na cimbál, jak uslyšíte v rámci Vizitky v Písni z Csíku Bély Bartóka.

Za ožehavé téma považuje Jan Rokyta otázku pravosti lidové hudby. Poslední hlas ryzích hudců zaznamenaly rozhlasové mikrofony někdy v 50. letech minulého století.

„Cítím, že vedle folklorismu a velkých festivalů pozorujeme návrat k tomu původnímu – např. na Horňácku, Valašsku – Nový Hrozenkov, Valašská Bystřice. Všude tam se snaží co nejvěrněji kopírovat staré hudce, zpěváky, přejímat jejich styl, dobrat se pravosti, ale to lze jen tehdy, když s tou komunitou v daných regionech žijete, jste její součástí, nasáváte její atmosféru a tradice.“

A jak Janu Rokytovi proměňuje umění jeho každodenní život? „Neproměňuje, ale určuje. Potýkám se s tím, v čem ubrat, co tzv. pustit. Den má jen 24 hodin, a když chcete koncertně hrát, organizovat festivaly a natáčení, skládat a aranžovat, ale také se vedle toho věnovat rodině…“

Postesk jen pro danou chvíli. Workoholismus Jana Rokyty je aspoň v rozhlasových studiích pověstný. Děkuji kolegovi za takový životní příklad.

Autor:Renáta Spisarová