Jan Němec: Monomýtus

10. červenec 2018
03767118.png
0:00
/
0:00

To slovo je trochu divné – mono-mýtus. Jako první ho zřejmě použil James Joyce ve svém pozdním díle Plačky nad Finneganem.

Román, na němž Joyce pracoval skoro 17 let, nebyl do češtiny nikdy přeložený. Nejspíš proto, že je v podstatě nepřeložitelný. Joyce ho napsal snovým, zvukomalebným jazykem, o němž někdy mluvil jako o řeči řek. A výraz mono-mýtus je jedním z mnoha novotvarů, které zde Joyce použil, jedním oblým kamenem v korytu řeči.

Toho kamene si někdy před 70 lety všiml religionista Joseph Campbell. Campbellova první odborná práce totiž analyzovala právě Plačky nad Finneganem. Už to je zajímavé: člověk, který se proslaví svou rozsáhlou analýzou mýtů, začíná svou dráhu rozborem modernistického románu par excellence. A právě v něm najde ústřední termín své nejslavnější knihy, již pojmenuje Tisíc tváří hrdiny.

Zde Campbell svou koncepci mono-mýtu představil. Mono-mýtu proto, že podle Campbella mýty různorodých kultur obsahují stejné strukturní prvky a lze je převyprávět jako jeden základní mýtus, jímž je cesta hrdiny. Cesta hrdiny, cesta duše životem.      

Fenomén Hvězdné války

Star Wars, plakát, výřez

Poslechněte si záznam debaty z cyklu FilmTalks pořádaného bratry Sedláčkovými. Věnoval se sedmému filmu ze série Hvězdné války, který měl premiéru na sklonku minulého roku.

Sama ta řecká předpona mono dnes vzbuzuje lehké podezření. Mono-, uni-, pan-, syn-, tyhle předpony se vyskytují ve slovech, která se čím dál víc objevují jen v knihách. Ve slovech, která odkazují na něco jednotného či spojeného. Zatímco naše dobová zkušenost je fragmentarizovaná, rozbitá, dílčí a vystihují ji spíše předpony multi- nebo alter-.

Ale možná právě proto stojí za to ke Campbellovi se vracet. Jeho přelomová analýza mýtů ostatně do kultury vyryla hlubokou stopu. Campbell se přátelil třeba s Georgem Lucasem, tvůrcem Hvězdných válek, a ten celou svou ságu vědomě vystavěl na mytologické struktuře, jak ji Campbell odkryl ve své odborné práci.

Stejně jako v příbězích z úsvitu dějin, i v Hvězdných válkách vystupuje hrdina, který má svého mentora, je konfrontován se strážci prahu, pronásleduje ho vlastní stín, je přitahován animou, ocitá se v blízkosti smrti a nakonec musí přemoci hlavního padoucha. Obdobnou strukturu přitom obsahují stovky hollywoodských filmů. O Hollywoodu se říká, že je továrnou na sny, ale přesnější by bylo označovat ho za recyklační stanici na mýty.   

Hrdina, mentor, strážce prahu, stín, anima – ne náhodou se v tom ozývají archetypy, jak je identifikoval Carl Gustav Jung. Vítr skutečně vane odtud. Podle Junga, Campbella i autorů moderních učebnic scenáristiky si vyprávíme stále ty stejné příběhy, zabydlené těmi stejnými typy postav. Ty příběhy totiž tvoří infrastrukturu lidské duše. Možná, že v této tříštivé době stojí občas za to jen tak splývat se starou řečí řek. I když třeba má modernistický háv jako u Joyce. 

Spustit audio
autor: Jan Němec