Jan Hanák: Přemítání o paměti
Přemítání o paměti v kraji, kde kostel byl zasvěcen „den heiligen Cyrill und Method“, jak se dodnes píše na vitráži.
Kraje dosídlené takzvaně po Němcích se mají za prokleté. A mnohdy to tak opravdu vypadá. Ta podivná tíha, která v severočeském nebo západočeském pohraničí dosedá na návštěvníka z příznivějšího vnitrozemí.
Čtěte také
Ne všude ale kostely zejí prázdnotou, domy jsou vyrabované a sousedé sami sobě cizinci. Je povzbudivé se v takovém kraji ocitnout, zejména na místě, kde by ho nikdo moc nečekal, na úrodné jižní Hané.
Na rozdíl od pohraničních pralesů, ve středověku zcela nově kolonizovaných z přilehlých německých zemí, Vyškovský jazykový ostrov, tedy teď už bývalý, se nachází v prastaré sídelní oblasti a nabízí se otázka, kde se tu ti Němci vlastně vzali. A taky kde ti Češi. Ještě tak před 150 lety by všichni svorně tvrdili (různými jazyky), že jsou Moravané.
Čím hlouběji se pátrá do historie, tím méně se toho ví. Vyškovský jazykový ostrov byl feudálními pány různého druhu dosidlován pravděpodobně z Bavorska, ale taky Švábska a možná i ze Slezska od 12. století, pak ve století patnáctém, sedmnáctém, a nejnověji ve dvacátém, vlastně až dodnes. Co předcházelo těmto kolonizačním vlnám? Většinou války. Uherská, Třicetiletá, Druhá světová. Jen namátkou. Jak se tady žije dnes, lidem s různou pamětí?
Čtěte také
Z původních šedesáti německy mluvících vesnic začátkem 15. století zbylo osm koncem devatenáctého. Krom jiného vlivem asimilace, protože mluvit česky bylo prostě praktičtější. Ovšem než se jazyk stal předmětem nové identity.
Od roku 1859 byl farářem v Kutscherau buditel a spisovatel František Xaver Škorpík, od roku 1890 spisovatel Alois Hlavinka, jeho kaplanem byl básník Jakub Deml. Byly doby, kdy to nikomu nepřišlo divné. Problém nastal až za Hlavinky. Jeho rozhodnutí kázat i česky přimělo jinak zbožné farníky demonstrativně vystoupit z katolické církve.
Bezpochyby tomu tak bylo i vlivem nepříliš citlivého přístupu faráře, který se snažil poněkud pseudovědecky dokazovat, že veškeré kořeny našich zemí až do prehistorických dob byly jen a jen slovanské. Jen ten prehistorický lid už mu přišel eckelhaft, moc nekulturní, tak se s tím vyrovnal po svém. Podle něj v naší zemi tehdy žil „jakýsi neslovanský národ jeskyňácký“.
Čtěte také
Kroje nebo žudry, typické předsíně domů, tady přetrvaly déle, než jinde na Hané. Podobně jako dnes se slavila Májková neděle, německy Maisonntag, ale po zdejším Moisunntich. Na svatbě byla nezbytná družička, německy Brautjungfer, po zdejším Bittdian. Hned po svatbě následoval Zlatý den, německy Goldener Tag, ovšem po zdejším Gulla Dai. Místnímu dialektu by Němec vůbec rozuměl jen stěží. Mluvilo se tady jakousi německou verzí hanáčtiny. Se spoustou přejatých slov. Tak například koze se tady říkalo… koza.
V Rostěnicích se držíval Fuiatoch, Den ohně. Němec by řekl Feuertag. Na poděkování Bohu, že požár z roku 1784 se podařilo včas zastavit a popelem lehlo jen osm domů. 9. července se tak v žádném domě nerozdělával oheň a jedla se jen studená jídla.
Jak žít bez paměti? Těžko. Tedy opravdu žít, nejen přežít. Bez paměti je krajina mrtvá. Pamětí, které se scházejí tady, je ale víc. Mohlo by se dokonce zdát, že některé stojí proti sobě, že si jen těžko porozumějí. Jenomže jediným způsobem, jak zdejší krajinu žít, a žít dál, je tyto paměti sdílet. Paměť přichází a odchází s lidmi. A čas není neomezený.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
