Jan Bažant: Mýtus pomáhá ukotvit naši proměnlivou společnost

13. září 2017
Mozaika
Perseus a Medusa

Neohrožený Perseus, hrůzná smrtící Medusa, obětavá Danaé, krásná Andromeda a tajemný Pegas znovu promlouvají. Ožít je nechává monografie s názvem „Perseus a Medusa“.

Ztvárnění antických mýtů jsou dnes pro většinu lidí nesrozumitelná. Dát těmto nevyčerpatelným rezervoárům příběhů a archetypálních postav opět smysl - o to se v monografii s názvem „Perseus a Medusa“ pokusil klasický archeolog a univerzitní profesor Jan Bažant.

Knihu před nedávnem vydalo nakladatelství Academia. Na téměř pěti set stranách autor oživuje bájné postavy a zároveň se ptá, jak se v čase proměňovala jejich interpretace a recepce.

František Kupka a umělecká skupina z Puteaux lákají na Kampu

Model Kubistického domu

Výstava „Ateliérová sousedství / Marcel Duchamp, Raymond Duchamp-Villon, Jacques Villon, František Kupka a další“ - přibližuje volné seskupení umělců, kteří se na počátku 20. století usazovali na pařížském předměstí Puteaux, kde pracovali, diskutovali a hledali nové cesty v umění.

Proč jste si z plejády antických mýtů vybral zrovna perseovský?

To je velmi jednoduché. Perseus zaujímá významné místo na památce, kterou dobře znám, a to na pražském Belvederu, který si nechal zbudovat Ferdinand I.. Na vstupním průčelí je zobrazen celý Perseův mýtus. A Ferdinand se tam prezentuje jakožto druhý Perseus. Jedná se o aktualizaci mýtu ve 2. čtvrtině 16. století. A já jsem chtěl vědět, co tomu předcházelo a následovalo.

V čem je pro naši kulturu podstatný mýtus o Perseovi?

Mýtus je o zobrazování, zrcadlení. Perseus překonal Medusu tím, že se na ní nedíval, ale díval se na její obraz. Zobrazení, zdrcadlení, zdvojení, to je tedy klíčový moment. Obrazy jsou téma 21. století, jsme obklopeni samými obrazy, text mizí. Starý antický mýtus tak nabývá nové aktuálnosti.

Andromeda a Perseus, Pierre Mignard

Jak časté je v dějinách umění zobrazování tohoto mýtu v porovnání s jinými?

Byl to velice oblíbený mýtus vládců, panovníků. Je tam totiž důležitý jeden moment, a to je Perseova záchrana princezny Andromedy. Tento mýtus měli v oblibě už v antice. A později i v renesanci. Jako druhý Perseus se mohl stylizovat jakýkoli panovník, který chtěl zdůraznit, že zachránil svoji zemi, personifikovanou jakožto Andromedu.

Hovořil jste o evropských panovnících. V této souvislosti bych se ráda zeptala na Karla IV. a jeho dobu. Z ní pochází předmět gema s vyobrazením Medusy. Jaký je příběh tohoto předmětu?

Když byl Karel IV. korunován jako císař římský v Cáchách, neměl korunu, protože neměl k dispozici císařské insignie. Císařskou korunu nechal vyrobit v Praze a k její výrobě použil gemy, které měl ve své sbírce. Takže zatímco na české královské koruně jsou akorát drahokamy, na císařské, která má zdůraznit kontinuitu s antickým Římem, jsou také antické gemy, které dominují. A mezi gemami jsou i tři s Medusami. Jsou umístěny takovým způsobem, že to byl patrně úmysl.

Hárající fenka je pro mě osobní zpověď i terapie, říká Dita Pepe

Dita Pepe: Hárající fenka, Galerie Fotografic

„Hárající fenka“ - projekt fotografky Dity Pepe, která se prostřednictvím intimních fotografií z rodinného alba vyrovnává se vztahy ve vlastní nejbližší rodině.

Proč je tam Karel IV. umístil?

Protože Medusa chrání. Domnívám se, že on o tom věděl, a proto tam Medusu umístil. Aby ho jako císaře chránila.

Knihu strukturujete do 3 oddílů. Vznik mýtu, Renesance mýtu a Konec mýtu. Jak se perseovský mýtus vývíjel v jednotlivých etapách?

To, co my považujeme za antickou mytologii, jsou antické mýty, které prošly redakcí. Byly reinterpretovány v křesťanském duchu tak, aby mohly být znovu začleněny do kulturního horizontu. Stejně tomu bylo s perseovským mýtem. Danaé, matka Perseova, byla interpretována jako předobraz Panny Marie, Perseus jako Ježíše. Od 19. století je zřejmý pokus oživit původní pohanský mýtus a najít jeho smysl. To je také důvod, proč se mýtem zabývali umělci 20. století, kteří Persea, Medusu a další postavy znovu a znovu zobrazovali.

Narážel jste na to, jak je reinterpretován tento mýtus v současném umění. Dá se uchopit, jak je s mýtem pracováno?

20. století má problémy se zobrazováním, proto jsem poslední kapitolu nazval Konec mýtu s otazníkem. Jsme svědky renesance mýtu, protože nahodilost propojuje s věčností. Jsme obklopeni světem, který se neustále mění, proto je pro nás čím dál důležitější naši civilizaci někde zakotvit, a to je úkolem mýtu.

Autoři:Kateřina Horáková, Markéta Kaňková