Jan Balabán: Černá hvězda (5 částí)
Esej Jana Balabána Černá hvězda je věnována městu, ve kterém Balabán prožil téměř celý život a k němuž byl tedy nucen zaujmout postoj. Titul Černá hvězda, básnivé synonymum pro severomoravskou metropoli, si Jan Balabán vypůjčil od Jarka Nohavici a toto autorství mu taky přiznává. Balabán vidí Ostravu s láskou i nenávistí.
Je to přibližně rok, kdy dnes už legendární ostravský antikvariát a klub Fiducia pořádal další z mnoha zajímavých výstav. Jmenovala se Ostrava industriální a k vidění na ní byly snímky německých fotografů. Současně s výstavou vznikla taky německá kniha o ostravském industriálním dědictví, která byla 14. července pokřtěna na vernisáži. Pro německou knihu napsali eseje na dané téma historik architektury Martin Strakoš a spisovatel Jan Balabán. V té tobě byl však už téměř tři měsíce mrtev, a tak se této role ujali herci ostravského divadla Komorní scéna Aréna. Návštěvníci galerie Fiducia si tedy prohlíželi fotografie a zároveň na zvukové smyčce naslouchali esejím obou autorů.
Svou esej rozdělil Jan Balabán do jedenácti obrazů zarámovaných dvěma příjezdy do města, do něhož se těžko přijíždí a ještě hůře se opouští. Ten první se odehrál někdy v padesátých letech, ten druhý na konci let devadesátých. Mezi těmito dvěma krajnostmi, neboť krajnosti jsou to skutečné i pomyslné, maluje autor Ostravu se vší její mlčenlivostí, hlukem, nevlídností, osamělostí, krutostí a nepochybnou krásou.
Rozsáhlou esej do pěti dílů pro rozhlas upravila Naďa Čvančarová a v režii Evy Lenartové, se kterou zvukově spolupracoval Marek Hoblík, přečetl herec divadla Petra Bezruče Norbert Lichý.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.