Jako vrána na Beckhama

Zpočátku není jasné, ve které sféře se čtenář ocitá. Jestli mu vyprávění prostředkuje "oživlý" stroj, nebo "strojově myslící" člověk. A v duchu této nejistoty je vedeno celé vyprávění. Autor si jako ústřední téma zvolil úzkou mez mezi vnímanou realitou a mimo-reálnou oblastí. Obě oblasti jsou svůdné, vlastně spojené a postupně nerozlišitelné, prorůstající do té míry, že je-li porušena rovnováha jedné, ve druhé čeká záhuba. Jednotlivé události mohou být stejně smutnými příhodami-nehodami jako absurdními a vyšinutými smyšlenkami. Úspěšný bratr fotbalista může být realita, plán na jeho "záchranu" působí vyšinutě a nenormálně. Přitom věrohodně by působilo i přepólování znamének - smyšlený bratr, ale reálný únos. Na to chtěl Václav Chochola zřejmě upozornit a také naznačit nutnost uchování distance v rozporuplném světě, který podmanivě sugeruje nepravdu a okouzluje náhražkami.
Oč jde?

Jeden z hlavních vypravěčů, protože o ústředním hrdinovi hovořit nelze, profituje z vymýšlení počítačových podniků, zábav a adrenalinových sportů. Nabízí bezpečný způsob odreagování se, formu zábavy pro zaneprázdněné bohatce - od virtuální zpovědnice po rybolov skrze obrazovku počítače. Ale právě pojem "bezpečnosti" se ukáže jako nejméně přiléhavý, když je jedna z postav příběhu zabita kvůli počítačové zábavě a v hledáčku webkamery se promění v lovenou zvěř. Anebo když groteskní náhled situace zajistí nevěrná manželka, která přesto, že ji manžel díky kamerovému systému může sledovat na každém kroku, dokáže obrátit jeho "zbraň" proti němu. Sledování, voyeurství, špiclování, o to tu jde v první řadě. Dálková komunikace, tak by bylo možné nazvat většinu popisovaných vztahů - dvou bratrů, manželů, obchodních partnerů. Nabízené možnosti ohromují - lze vidět a nebýt přítomen, stihnout při zaměstnání ještě dobrodružství lovu, setkat se přes hranice a kontinenty. Podobné věci ale znechucují doprovodné jevy - technologie nahlížející do posledních intimit, úděs už jen z možnosti "být viděn", což se potenciálně může rovnat "být zneužitelný". Mezi přitažlivostí a děsem se odehrává většina sledovaných životů. Křehkost oněch abstraktních a abstrahovaných kontaktů Chochola zachytil brilantně a v mrazivé podobě - jako neschopnost setkávání, jako instantní formu spojitostí, podmíněných obavou ze sledování. Několik postav zde žije v obavě z narušení soukromí. Proto jsou uzavření, bez kontaktů a přátel. Pokusy o přiblížení vyznívají jednosměrně - touha po znovusblížení s bratrem končí tragicky, manželství krachuje, místo katarze zůstává po katastrofě neobsazené.

I když občas je konstrukce příběhu vratká a zjednodušená, i když někdy je líčení nevěrohodné, podstatu problému se autorovi podařilo zachytit: od neškodné a nezávazné hry je jenom malý krůček ke zločinu, trýzni a psychopatii. Totalita svobody je stejně nakonec svazující a omezující. Chocholův příběh je náznakem dovedeným ad absurdum. Předpokládejme, že skutečná skutečnost ještě tak děsivá není. Ale zároveň je třeba slyšet nutkavé vědomí toho, že možnosti jsou "v síti" neomezené.

Václav Chochola, Jako vrána na Beckhama, Odeon, Praha 2009, str. 304.