Jak zachytit Pražský orloj? Místo selfie tyče vezmi tužku a skicák!
Blok, sadu tužek nebo pastelek mají vždycky s sebou. Po světě jich jsou tisíce a přitom se cítí jako rodina - kreslení je spojuje.
Možná vás to překvapí, ale plenérové kreslení rozhodně není skomírající disciplínou! Před 12 lety v Seattlu založil novinář a ilustrátor Gabriel Campanario skupinu, jejíž členové spolu chodili kreslit město. Své obrázky pak sdíleli na blogu. Časem se k nim přidaly tisíce dalších kreslířů nejen v Americe a nakonec tito nadšení kreslíři začali zakládat odnože původní skupiny po celém světě. Vznikla tak etablovaná komunita Urban Sketchers, která má v současné době své členy od Hong Kongu po New York.
Nejde o komunitu profesionálů, ale její členové mohou časem v profesionální kreslíře či ilustrátory vyrůst. Rozvoj a vzdělávání je totiž vedle komunitního charakteru společenství výrazným rysem všech skupin.
“Myslím, že se tak rozrůstáme díky tomu, že to je velice inkluzivní skupina. Může se přidat každý bez ohledu na to, jestli má umělecké zkušenosti,” přibližuje Mario Linhares, Education Director Urban Sketchers
Na procházku Prahou se skicákem se můžete přidat i vy
Když se Tom Zahrádka vrátil z Londýna, kde se setkal s komunitním kreslením, hledal podobné aktivity v Praze. Jenže na nic nenarazil, což ho přivedlo k zorganizování první “sketch walk” i v České republice. A tak vznikla skupinu Urban Sketchers Prague. Asi šest měsíců na to se do rozrůstající se skupiny přidal i Newyorčan pobývající dlouhodobě v Praze, Rajesh Dhawan, který se stal koordinátorem a velmi aktivním kreslířem.
Skupina má teď přes tisíc členů a každý měsíc se jen v Praze hlásí desítky nových. Skupina organizuje až dvakrát do měsíce sketch walks, podporuje nováčky, organizuje workshopy se známými ilustrátory. Přitom jsou akce zdarma, jen s výjimkou zahraničních workshopů. “Když kreslíme, jde spíš o deníkový záznam, než že bychom dělali umění v akademickém slova smyslu,” říká Tom Zahrádka, zakladatel Urban Sketchers Prague.
Díky nám se mohou lidé něco dozvědět a naučit
Společné kreslení, vzájemná podpora a kontinuita kreslení svého města tvoří hlavní rysy skupiny. Pravidlem také je, že se nesdílí jen to nejlepší, co na sketch walks vznikne, ale ukazuje se vše. Když kreslí, neřídí se žádnými pravidly, učí se kreslit tím, že kreslí. Prostě to berou tak, že po každém obrázku lze nakreslit další. I díky tomu pak mohou sledovat svůj vývoj, změnu stylu a odvahu experimentovat.
V červenci chystají Urban Sketchers 10. ročník mezinárodního sympozia v Amsterodamu, kde kromě různých workshopů proběhne i aukce obrázků.
Nenechte si ujít celý rozhovor včetně hudebního doprovodu, který pro ArtCafé vybíral hudební dramaturg Václav Havelka. V pořadu zazněly vedle posledního projektu dalšího hosta, Jana Boroše, také jeho hudební inspirace a bývalí spolupracovníci. V závěru zahrál Jan Boroš dvě skladby naživo.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Jana Knitlová: Soukromá derniéra. Příběh dvou herců na útěku z nacistického Německa
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.