Jak se psalo před sto lety? Poslechněte si povídky Vladimíra Raffela, Lva Blatného a dalších autorů

Vladimír Raffel: Elektrická Galatea

Řecká pověst praví, že kyperský sochař Pygmalion vytesal sochu ženy, do které se zamiloval. Figura díky kouzlu bohyně Afrodité ožila, a tak se zrodila Galatea. V povídce Elektrická Galatea se láska elegána Oskara ke slečně Dady trapně bortí a Oskar je nešťasten. V momentech neštěstí se v různých Raffelových příbězích zjevuje Elektrický kouzelník – nadlidská bytost, která soucítí s trpícími a chce jim nezištně pomoci. Kouzelník tedy nabízí Oskarovi místo Dady Galateu. Jak už napovídá název povídky, tato Galatea se, na rozdíl od té Pygmalionovy, musí každou půlnoc napojit elektrickým proudem, aby mohla dále žít. Oskar krásnou sochu, vychovanou podle svého vkusu, bezmezně miluje a s potěchou obstarává elektřinou.

Stejně jako v jiných Raffelových povídkách, tak i v Elektrické Galatee vysoce vyvinutá technika kontrastuje s lidskou pudovostí a obyčejností. Dokonalá Galatea je opakem živočišné tanečnice, kterou Oskar potká náhodně v baru. Jak toto setkání dopadne?

Povídka spisovatele a psychiatra Vladimíra Raffela z roku 1925.

Miloslav Nohejl: Holič

Povídka plzeňského prozaika z knihy Dívka a sen z roku 1925 vypráví groteskní příběh pana Barnabáška, holiče na malém městě, jehož poklidný jednotvárný život navždy promění chvilková nepozornost. Špatně ostříhaný zákazník mu udělá ze života peklo, ze kterého už není úniku... 

Jan Weiss: Zrcadlo, které se opožďuje

Maškarní ples Nového divadla měl být výsostně symbolický. Duše v očistci. Kontrast dobra a zla, nebe a pekla. Ženy jako andělé, muži jako ďáblové. Svatí a mučedníci se symbolickými nástroji. Vyvrcholení večera – smíření ďábla s andělem a návrat ďáblů zpět na nebesa.

Sál v hlubokém podzemí trochu připomínal peklo. Byla zde čtyři tajemná schodiště a čtyři ohromná zrcadla. Jedno z nich vynikalo podivnou zvláštností. Obraz v něm se totiž opožďoval. Ukazovalo nás o pár sekund mladší. Nebylo však výjimkou, že jsme se v něm objevili až za několik minut nebo že jsme se dokonce našeho obrazu vůbec nedočkali. Ve víru alkoholu a tance se však do podivuhodného zrcadla nikdo nepodíval.

Náhle celý sál pohltila naprostá tma. Trvalo to několik minut, než se opět světla rozsvítila a všichni se začali znovu bavit. Radosti jim ale překazilo právě opožděné zrcadlo. Za svitu žárovek totiž ukázalo, jak to v té tmě skutečně vypadalo.

Povídka jednoho z průkopníků sci-fi literatury v Československu vyšla poprvé v Topičově sborníku literárním a uměleckém v roce 1925.

František Langer: Haparanda

Povídka o obyčejném, avšak jazyky nadaném úředníkovi, který nezná nic jiného než malý vyřazený vagón, kde bydlí, a malý úřad, kde pracuje. Tento život ho ale nenaplňuje a rozhodne se využít příležitosti nuceného volna a odjet do Hamburku. To mu však nestačí a rozhodne se, že z Hamburku popluje tak daleko, až nebude moci dál. K tomu ale potřebuje vydělat nějaké peníze. Je tedy nucen se v Hamburku na chvíli usadit. Povede se mu našetřit na další cestu a bude moci jet dál? Dá se vůbec vyvázat ze stereotypu běžného dne? Může nás cestování osvobodit od všech všedních těžkostí, anebo sami sobě neutečeme?

Povídka vyšla poprvé v roce 1925 v plzeňském měsíčníku pro literaturu, umění a práci kulturní Pramen.

Lev Blatný: Pikolíkovo vyhnanství a smrt, Poselství

Jsou na světě dvě nadlidské síly, které spolehlivě sklátí nešťastníka do hrobu. Je to láska a nemoc.

Dva příběhy z knihy Povídky v kostkách, která vyšla v roce 1925 v nakladatelství Václava Petra.