Jak se dělá surrealismus
Spolek Analogonu kromě surrealistického časopisu Analogon vydává také řadu básní, katalogů k výstavám nebo překladové literatury. Nejnovějším počinem je sborník surrealismu. Svazek nazvaný Princip imaginace uspořádali tři členové surrealistické skupiny: František Dryje, Šimon Svěrák a Roman Telerovský.
„Každou chvíli se nás někdo ptá, co to je ten surrealismus?“ Palčivou otázkou otevřel František Dryje večer, kdy spolu s Šimonem Svěrákem a Romanem Telerovským prezentovali sborník právě tohoto uměleckého stylu. A touto otázkou otevřeli vlastně celou knihu. Podle Šimona Svěráka, nakonec i celou několikaletou práci na ní: „Sborník vznikl v reakci na anketu, kterou jsme vypsali na téma, co je surrealismus. Když jsme pak pročítali odpovědi, tak se ukázalo, že téma tvůrčího procesu se tam intenzivně objevuje. Že to je jedna z centrálních otázek, které nás zajímají a které jsou pro nás důležité právě kvůli tomu, že surrealismus se primárně neprezentuje jako umělecký směr a nejde mu o ten výsledný artefakt, ale o tvůrčí proces, do kterého se výrazně zapojuje imaginace, což je to, co nás zajímá.“
Klíčovým tématem sborníku surrealistické skupiny je proces tvorby„Také se ukázalo, že skutečně téměř všichni respondenti odpovídali v tomto smyslu. To znamená, že pro nikoho z nich výsledný artefakt není tak podstatný, jako ten tvůrčí proces. Ono to zní jako klišé nebo fráze, ale když se pak ptáte jednotlivých autorů, tak skutečně oni sami to takto vnímají a demonstrují to na příkladech vlastní tvorby, což je podstatné,“ říká František Dryje.
Jakýsi rám, který v knize tvoří zmíněná anketa, doplňuje i část nazvaná Volná tvorba. V ní se autoři jako Jan Gabriel, Václav Švankmajer nebo Kateřina Piňosová prezentují vlastní prací. „My jsme vyzvali účastníky ankety, aby dodali nějakou svoji konkrétní tvorbu, na níž lze ten tvůrčí proces demonstrovat. A skutečně pro sborník dokonce vznikaly texty, kdy autor analyzoval svoji vlastní práci,“ popisuje Frantošek Dryje.
Další podstatná část knihy Princip imaginace přináší hry a experimentaceJedna z experimentací například vychází z tvorby Přemysla Martince. Ten si už mnoho let vede deník, kam zaznamenává své automatické kresby podivných ornamentů. Jednou si ale omylem koupil linkovaný sešit místo nelinkovaného. A tak začal kreslit na řádky. Podobnost s textem inspirovala skupinu k „překladu“ jeho pozoruhodných znaků.
Sborník je podle Františka Dryjeho „surovou materií“, nijak neupravovaným materiálem: „Důležitá je právě ta surovina, ta živost, aktualita, na rozdíl od nějaké konceptualizace, která by to uzavřela do jakéhosi výsledného tvaru.“
