Jablkoň: Devátá vlna
Chcete-li zjistit, odkud kam se dostala skupina Jablkoň, kupte si poslední dvě desky, které kapele vyšly - reedici Deváté vlny, tedy vůbec první oficiálně vydané nahrávky Jablkoně z roku 1988, a nové album Cestující v noci.
Rozdíl mezi zmíněnými deskami (a tudíž mezi tehdejší a dnešní Jablkoní) je obrovský. Z avantgardního, experimentujícího tělesa hledajícího neprobádané hudební cestičky dospěla Jablkoň k více méně folkové podobě s muzikou přístupnou širšímu okruhu posluchačů. Obojí má své klady a koneckonců potvrzuje skutečnost, že skupina se neustále vyvíjí a mění tváře.
Co mají obě desky společného? Určitě kvalitní muziku a humor. U Deváté vlny je to humor hodně hudební, v Cestujících v noci se přesunul spíše do textů. A rozdíly? Devátá vlna paradoxně působí bezstarostněji. Mám pocit, že Jablkoni tenkrát šlo víc o muziku než o to, kdo ji bude poslouchat. Je to album pro labužníky. Živočišná muzika stojí na kytarách a v mnoha skladbách na skvělých perkusích, texty hrají méně důležitou roli. Jako hosté se tu představují například Dáša Andrtová - Voňková, kontrabasista Vladimír Vytiska z Nerezu či houslista Ladislav Vokatý.
Nejposlouchanější
-
Vladimir Nabokov: Lolita. Za hranou lásky
-
August Strindberg: Věřitelé. Někdy si lidé dluží víc než peníze a každý vztah má své věřitele
-
Robert Ranke Graves: Já, Claudius. Kulhavý, koktavý, podceňovaný. Jak se z outsidera stal císař?
-
Hermann Broch: Vyprávění služky Zerlíny. Nina Divíšková v příběhu lásky, žárlivosti a pomsty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
