Já, legenda

18. leden 2008

Sci-fi román I Am Legend Richarda Mathesona z roku 1954 patří ke klasice příslušného žánru a filmového zpracování se dočkal už několikrát. To poslední je v pořadí čtvrté a s černou hvězdou první velikosti Willem Smithem ho natočil Francis Lawrence, režisér poměrně ceněné komiksové adaptace Constantine. UVNITŘ TRAILER!

Postkatastrofický příběh o posledním člověku (a posledním psovi) na Zemi začíná optimisticky - objevem účinného léku na rakovinu. Vakcinace se ale poněkud zvrhne, virus zmutuje, 90 % světové populace vymře a zbytek se promění v zombie, kteří se přes den schovávají před slunečním světlem, aby v noci sežrali na co přijdou.

V neutěšeném prostředí totálně vylidněného New Yorku přežil jediný člověk - vědec Robert Neville (a jeho pes). Přes den se pokouší zajistit vše potřebné k přežití, občas prohodí pár slov s figurínami v obchodech aby definitivně nezešílel, a po nocích ve své laboratoři hledá prostředek, jak lidstvo - nebo alespoň to co z něj zbylo - zachránit.

Já, legenda

Na pomezí hororu, sci-fi a opatrného pokusu o psychologickou studii tvůrci ctí klasické téma, kdy je osud člověčenstva fatálně ohrožen a jeho osud spočívá v rukou jediného člověka (a jeho psa). Největší devizou celého filmu je jednoznačně atmosféra. I přes 150 milionový rozpočet si film udržuje komorní proporce, když se soustředí na přežívání osamělého člověk v kdysi osmimilionovém velkoměstě, a jakousi zvláštní intimitu.

Postapokalyptická vize vylidněného New Yorku je vizuálně velmi působivá: pomocí digitálních úprav i skutečných reálií je zachycen přesně ve chvíli, kdy je souboj s všudypřítomným rozkladem (zatím) vyrovnaný. Na ulicích roste tráva a prohánějí se divoká zvířata, ale město ještě neztratilo svou důstojnost a hromady aut a vojenské techniky v přístavu dávají tušit, jakým peklem jeho někdejší obyvatelé museli před třemi lety projít.

Já, legenda

Akčními scénami se tu šetří, ale o to jsou účinnější. Dovedně využívají napětí mezi mrtvolným klidem a permanentním ohrožením, i mezi světlem a tmou a jejich až archetypální symboliku.

Will Smith v roli Nevilla coby postmoderního trosečníka většinu filmu táhne sám a poměrně s úspěchem. Je pravdou, že na vědce je nemístně praktický a na svalnatého mladého muže zase podezřele chytrý, ale budiž, pohybujeme se na území sci-fi. Zásadní chybou ale je, že mu tvůrci nedali víc času a prostoru. Sledovat Nevillovu snahu o zachování příčetnosti by bylo nesporně větším filmovým zážitkem, než finální sklouznutí k patosu a doslovnosti.

Já, legenda

S daným rozpočtem a hollywoodskou hvězdou v hlavní roli asi nikdo nenatočí meditaci o absolutní samotě, ale v případě Já, legenda je větší než velká škoda, že tvůrci pojali finále tak velkohubě. Bez poněkud kýčovité obhajoby tradičních hodnot a vysvětlování textů Boba Marleyho by snímek na síle rozhodně neztratil, naopak by získal.

I tak ale zůstává o naději a o tom, že když ztichne svět, je lépe slyšet Boha - nebo alespoň trosečnické vysílání na všech frekvencích. A že když si jeden šetří slaninu, je dobré vědět proč.

Já, legenda

Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Warner Bros.

Já, legenda (I Am Legend) horor / sci-fi, USA, 2007

Režie: F. Lawrence, scénář: A. Goldsman, M. Protosevich, námět: R. Matheson, J. H. Corrington, J. W. Corrington

Hrají: Will Smith, Alice Braga, Dash Mihok, Salli Richardson, Charlie Tahan

autor: Věra Šmejkalová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.