Já, Karel Ančerl. Autobiografické vyprávění jednoho z nejvýraznějších světových dirigentů

7. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dirigent Karel Ančerl řídí Českou filharmonii na koncertě festivalu Pražské jaro 1969
0:00
/
0:00

Karel Ančerl dodnes patří k zásadním poválečným dirigentům, jeho životní cestu předurčily válka a židovské kořeny. V autentických nahrávkách popisuje svoji cestu z Tučap až do Toronta, působení v Osvobozeném divadle, Československém rozhlase, České filharmonii a nakonec v Torontském symfonickém orchestru.

Čte: Hanuš Bor  
Připravila: Marie Sýkorová
Dramaturgie: Viola Ježková
Premiéra: 7. 10. 2021
Vyprávění doplňuje historička Kateřina Čapková.

Před třemi lety při pátrání v kanadských archivech v Ottawě se mi do ruky dostalo cédéčko, nepopsané. Jedinou indicií bylo, že se jedná o záznamy z archivu skladatele Oskara Morawetze.

Hlas na pozadí skladby Vltava

Pamatuji si, jak zapínám první nahrávku. Jednalo se o nějakou skladbu. Druhá: moderátor v rádiu v angličtině uvádí pořad. Pak třetí: opět hudba – dvacátá, třicátá léta. Až na čtvrté mužský hlas s přízvukem začíná vyprávět a v pozadí doznívá Vltava: „Narodil jsem se v malé vesničce na jihu Čech...“ To mou pozornost ihned upoutalo.

Po pár vteřinách mi došlo, že se jedná o rozhovor s Karlem Ančerlem. Sama v ohromné badatelně, za okny s výhledem na řeku Ottawu už se stmívalo, ale nahrávky jsem si všechny poslechla. Bylo to naprosto strhující vyprávění, které mě vrátilo zpátky do Evropy. A to o téměř sto let dříve.

Záběr z natáčení filmu o České filharmonii v Domě umělců. Diriguje Karel Ančerl, 1958

Každá z nahrávek, kterou si z kanadského rozhlasu pořídil Oskar Morawetz (nejspíš na kazetu), trvala od pěti do osmi minut. Některé byly dokonce „useknuté“. Jako archivní materiál ale naprosto autentické. Po nějaké době jsem se rozhodla pátrat po původu a vzniku tohoto rozhlasového rozhovoru. Jako ideální zdroj mi byl Robin Elliott, profesor muzikologie na Torontské univerzitě.

Unikátní svědectví o poválečném Československu

Když jsem mu nahrávky pustila, byl z nich nadšený. Vyprávění Karla Ančerla i jeho působení v Torontském symfonickém orchestru považoval za unikátní. Po nějaké době se nám podařilo zjistit, kdy a pro jaký pořad rozhovor vznikl. O to vzácnější je i proto, že byl natočený pro publikum, které meziválečné Československo, dobu války nebo padesátá léta v komunistickém Československu respektive v Evropě, znalo z velké části jen zprostředkovaně.

Čtěte také

Vyprávění Karla Ančerla v angličtině pro kanadské publikum je vzácným zdrojem informací. A to i proto, že rozhovor vznikl až po jeho emigraci v roce 1968. Vlastními slovy nám tak popisuje své začátky v Tučapech i pozdější působení v Praze, zvlášť v Osvobozeném divadle nebo v rozhlase. Karel Ančerl ale na nahrávce popsal s velkou odvahou i hrůzy války. Nebo své šťastné období s Českou filharmonií a nakonec i své působení v Kanadě.

Dokument Já, Karel Ančerl ale nemá být pouze životopisným vyprávěním. Proto jsem ke spolupráci oslovila i historičku Kateřinu Čapkovou, která vysvětlila dějinný kontext, postavení židovského obyvatelstva v Československu a popsala dobu, která se zapsala do života Karla Ančerla. Jeho vyprávění je příběhem odvahy, pokory a skromnosti.

autor: Marie Sýkorová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?