Ivan Matoušek, Vratislav Kadlec, Štěpán Kučera, Petr Pazdera Payne a Jan Sojka. Povídky současných českých prozaiků

Ivan Matoušek: Jedno klidné odpoledne na konci léta

Aby rodinné sešlosti zůstaly na pohled hezké, nesmí se mluvit o spoustě věcí. Někdy ani o těch nejpřirozenějších. Sauna, kostel, pupík, Slávie, krokoměr, Řím, Dubaj, Singapur i hra na zkratky, všechno se hodí, abychom nemuseli myslet na to podstatné. Spisovatel a výtvarník Ivan Matoušek je jak experimentátorem na poli postmoderní literatury, tak důmyslným vypravěčem neokázalých subtilních dramat, které však z hlediska vnímavého jedince nabývají značného významu.

Vratislav Kadlec: Rubikon a hovězí

Snaží se porozumět sám sobě, svým myšlenkám a přes ně i nastalé krizi v partnerském vztahu. Opouští svou ženu a po cestě autem v mlze mezi pastvinami přijíždí k rodinného agropenzionu... Povídka z pozoruhodného prozaického debutu překladatele Vratislava Kadlece Hranice lesa, v němž "jako by se potkával Karel Michal a jeho Bubáci pro všední den s texty Jorgeho Luise Borgese".

Štěpán Kučera: Vítejte v Černém lese

Do zrádných rašelinišť Černého lesa prý zlé horaly lákala Rašelžínka. Mladého novináře však do Černého lesa nalákal fakt, že v osadě vysoko v Jizerských horách nechodí nikdo k volbám? Bakterie a houby mají na naše volby zásadnější vliv než reklamní kampaně. I marketingoví experti a prezidenti jsou ovládaní organismy ve svých tělech. Jsou i obyvatelé Černého lesa zbaveni vlastní vůle pomocí starostova čarodějného čaje? Čekají na smrt ve svých chalupách, zatímco jim z těl rostou houby? Není vlastně svobodná vůle jen lidským výmyslem? Štěpán Kučera ve své filozoficky, ekologicky a fantaskně laděné povídce pracuje s myšlenkami biologa Merlina Sheldrakea, obsaženými v knize Propletený život. Pokračuje tak v postmoderně koncipované literární tvorbě, která je v současné české literatuře spíše ojedinělá.

Petr Pazdera Payne: Zámotek nití Ariadniných

Cestování je opouštění všednosti. Je to cesta do "jinam", do mýtu, do snu. Jakmile se jednou vydáme na cestu, musíme počítat se všemi možnostmi a zapomenout na veškeré předpoklady. I když je totiž na začátku cesty jen neutěšené brněnské autobusové nádraží, na jejím konci můžeme naslouchat šumu mořských vln a křiku racků.

V reflexivních prózách Petra Pazdery Payna bývá ústřední postavou novodobý poutník a nejinak je tomu i v povídce Zámotek nití Ariadniných. Byť tento poutník hodlá urazit jen cestu z Brna do Prahy, ocitne se, takřka bez podílu vůle, v Budapešti a odtud pokračuje na jihovýchod, přes hory až po letovisko u Černého moře. Netuší, zda za to může pálenka, nepozornost nebo vyšší síly, které už dávno usilují o jeho integritu. Neví, zda jde o nehodu, nebo o výzvu. Jisté je jen to, že jde o řádně zamotanou cestu v povídce o pěti koncích, která vlastně nikdy nekončí…

Jan Sojka: Noční běžec

Musí běžet. Nohy, paže, plíce musí pracovat, musí cítit bolest ve stehnech a v lýtkách, potřebuje vyhnat pot na povrch svého těla, potřebuje vypnout mozek nebo ho aspoň utlumit… Hrdina povídky plzeňského prozaika musí běhat, aby unikl nespavosti a vzpomínkám. Je doba covidová a jeho bývalá žena uvízla v Itálii v karanténě. O děti se tak musí postarat on sám. Každý večer si ale obouvá tenisky a běhá lampami ozářeným sídlištěm. V hlavě mu při tom běží film z jeho vlastního dětství a dospívání... Povídka ze sbírky Rodina a jiné regály.