Ivan Diviš: Moje oči musely vidět. Všeobjímající básnická obžaloba z konce 80. let v přednesu Jana Vlasáka

Skladba Moje oči musely vidět vznikla na konci 80. let v emigraci, kde Ivan Diviš žil od roku 1969 a kde zůstal až takřka do konce 90. let. Jednotlivé básně jsou vročeny lety 1987 a 1988 – básník v nich ale bilancuje celý svůj život a životy svých blízkých, reflektuje vzpomínky z pankrácké věznice z doby protektorátu, úmrtí blízkých z konce 80. let, vztahy se ženami, narození svého syna, pohřeb matky. Souběžně s vlastními vzpomínkami – svědectvími (Moje oči musely vidět!) – je tu shrnut a žalován život naší společnosti za druhé války, po převratu, za normalizace.

Čtěte také

Jsi nejlepší Cyrano v republice. Herec Jan Vlasák vzpomíná na práci s režisérem Kačerem i na Shakespearovy hry

Častými odkazy na řeckou, indickou, egyptskou mytologii a kosmologickými motivy je do této obžaloby vtaženo celé lidstvo a celý vesmír. Jedinečné básnické chrlení uslyšíme v souzvuku s duchovní hudbou Johanna Sebastiana Bacha v podání předních souborů zaměřených na historicky poučeno u interpretaci staré hudby. 

Jan Vlasák (*3. 2. 1943), k jehož jubileu jsme Divišovu poezii vybrali, pochází z okolí Čáslavi, je absolventem JAMU v Brně, kde později působil ve Státním divadle, byl také hercem Slováckého divadla Uherské hradiště, ostravských scén Petra Bezruče a Státního divadla, než přesídlil v polovině 80. let do Prahy - do Realistického divadla, později Národního divadla, Divadla Rokoko, Městských divadel pražských. Kromě divadelního herectví se Jan Vlasák věnuje také filmu a televizi a v neposlední řadě je významným rozhlasovým interpretem – vypravěčem, recitátorem poezie, hercem v rozhlasových hrách. Jako interpret se podílel také na řadě audioknih.