Jsi nejlepší Cyrano v republice. Herec Jan Vlasák vzpomíná na práci s režisérem Kačerem i na Shakespearovy hry
Herec Jan Vlasák v současné době zkouší představení Vojna a mír, které bude mít v režii Michala Dočekala na scéně Městských divadel pražských odloženou premiéru na podzim. Ve Vizitce ale s Markétou Kaňkovou mluvil třeba i o momentu, kdy uprostřed tvůrčí krize na pódiu zjistil, jak to udělat, aby ze sebe jako herec vydal maximum.
Když v polovině sedmdesátých let přišel do ostravského Státního divadla Jan Kačer – režisér v šedesátých letech obdivovaného Činoherního klubu – působilo to na místní ansámbl jako zjevení. Roli v představení Rváč na motivy Ivana Sergejeviče Turgeněva tehdy dostal i sedmatřicetiletý Jan Vlasák.
„Byla to role ruského oficíra, takové zrůdičky, svině. Honza to začal režírovat a mně to nešlo, byl jsem zoufalý. Až na posledních zkouškách jsem se úplně zbláznil a začalo to znít. Byl to pro mě iniciační moment, tehdy jsem pochopil, že v divadle můžu být za sebe, že můžu udělat dokonalý vnitřní striptýz,” popisuje host vltavské Vizitky zkoušení úlohy rytmistra Avděje Ivanoviče Lučkova.
A ještě jednu ostravskou zkušenost přidává. Ve stejné době a na stejné scéně zkoušel pod Kačerovým vedením Cyrana z Bergeracu. Jan Vlasák tehdy ovšem trpěl zásadním nedostatkem sebedůvěry. „Kačer mi tehdy říkal, ať to hraju jako Dostojevského. Před premiérou mi pak napsal dopis, ve kterém stálo: Ty jsi jediný Cyrano v republice a jsi nejlepší. Uvědom si to. Honza.”
Kačerovo vedení herců, které Vlasák sledoval z hlediště, i když na zkoušce být nemusel, a zkušenost z představení Rváč dodnes vnímá jako klíčové momenty své kariéry. Díky nim se naučil, že na jevišti je třeba dobrat se „čitelného existování.” A že jestliže má režisér jasnou vizi, je třeba ho následovat.
Jsem tu od toho, abych hrál, ne abych vymýšlel
Přistupoval tak i ke své účasti v inscenaci Něco za něco Divadla pod Palmovkou v režii polského režiséra Jana Klaty. Vlasák si v něm zahrál Vincentia, morálně zkaženého knížete. Jak řekl ve Vizitce, s Janem Klatou mají úplně odlišný temperament. „Je na mě moc divoký. Já se pocitově pohybuji v romantismu,” odkázal na předehru Weberovy opery Čarostřelec, kterou si v pořadu nechal pustit.
„Pravda ale je, že mi ten jeho sarkastický pohled nebyl úplně cizí. Je velký profík a v tom představení nedělal skopičiny, akorát prostě zvolil jiný typ sdělování,” konstatuje. Problém Jan Vlasák neměl ani s explicitně sexuální scénou, během které řada diváků ze sálu odcházela. „Na jevišti je přeci možné skoro všechno. Klata se mě zeptal, jestli to chci dělat. Já mu řekl, že jestli to chce on, tak já jsem v divadle proto, abych hrál, ne abych to vymýšlel. Vzal jsem to zkrátka jako povinnost.” Za roli byl později odměněn nominací na Cenu divadelní kritiky i Cenu Divadelních novin.
Jan Vlasák má ale na svém kontě celou řadu shakespearovských rolí, včetně aktuálního Krále Leara na scéně Divadla ABC. Jak hrát Shakespeara dnes? Aktualizace jsou nutné a každá generace si podle něj musí najít svůj vlastní tvar souznící s obsahem.
Co Jana Vlasáka baví na načítání audioknih o komisaři Maigretovi? Jaké herce má rád, jak vzpomíná na angažmá v Národním divadle a jak důležité pro něj je představení Oddací list, které mělo premiéru v roce 1999 a stále se hraje? Poslechněte si celou Vizitku.
Související
-
Jindřich Pokorný: Parsifal II
Četba na pokračování o osudech jedné demokratické odbojové skupiny v letech 1938 až 1945 s poválečným dovětkem. V podání Jana Vlasáka poslouchejte on-line.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
