Ivan Alexandrovič Gončarov: Fregata Pallada

Před necelými 170 lety, 7. října 1852, vyplula z Kronštadtu na cestu kolem světa „krasavice ruského vojenského námořnictva“ fregata Pallada. Cílem její plavby bylo navázání obchodních styků s Japonskem. Mezi pasažéry byl na palubě i sekretář admirála Puťatina – koležský asesor Ivan Andrejevič Gončarov, v té době již uznávaný spisovatel. 700stránkový cestopis, v němž popsal peripetie dva roky trvající náročné mise, plně potvrdil jeho pověst výtečného vypravěče a bystrého pozorovatele.

Z Kronštadtu se fregata Pallada vydala na západ, přes zastávku na Britských ostrovech a ostrově Madeira plula kolem Mysu dobré naděje přes ostrov Java, Singapur, Hongkong, až doplula konečně do Japonska. To bylo 9. srpna 1853.

Japonsko bylo tehdy již déle než dvě století hermeticky uzavřeno před ostatním světem; jakýkoli styk s cizinci byl zákonem z roku 1624 pod trestem smrti (!) zakázán. Ve 40. letech 19. století však byl šógun přece jen donucen k určitým ústupkům. Těsně před ruskou výpravou připlul k japonským břehům se svou eskadrou americký komodor Perry, který donutil Japonce k otevření přístavů hrozbou ozbrojeného útoku. Rusové zvolili zdlouhavá a náročná diplomatická vyjednávání. My se dnes nad popisem všech těch ceremonií sice dobře bavíme, ale těžko už umíme docenit, jak velký úspěch ruská mise admirála Puťatina znamenala.

V závěrečných kapitolách svého cestopisu líčí Gončarov cestu po souši od břehů Ochotského moře přes celou Sibiř až do Irkutska.

Fregata Pallada zůstala v zálivu Chadži (později Imperátorský přístav) bezpečně ukryta skoro rok. Nakonec byla na rozkaz shora v lednu 1856 potopena. V roce 1923 vylovila loď „Rudý říjen“ její kotvu a zavezla ji jako relikvii do Vladivostoku. Slávu fregaty Pallady si údajně připomínají ruští námořníci na Dálném Východě dodnes.