Ildar Abdrazakov: Verdi

(…) Už první pohled na tracky nového CD naznačuje, že nejsou řazeny nijak chronologicky. Výběr začíná efektními ukázkami z opery „Attila“, ve které Abdrazakov loni zazářil na otevření sezóny milánské La Scaly. Po nich následuje monolog z Verdiho pozdního „Don Carlose“, následovaný slavnostní výpovědí Zachariáše ze skladatelova naopak de facto „raného“ Nabucca. A podobná klikatost a nevyzpytatelnost je vlastní celému albu – za sebou na něm zní ukázky z basových rolí z oper Simon Boccanegra, Oberto, Sicilské nešpory, Luisa Millerová a Ernani. S výjimkou Zachariáše v Nabuccovi Abdrazakov všechny na CD interpretované role Abdrazakov ztvárnil na jevišti. V celkové interpretaci tak těží právě z těchto zkušeností a je po výrazové stránce přesvědčivý. Jeho veskrze lyrický hlas ze vzpíná tradičním kategoriím basso cantante a basso profondo. Jeho vokální projev je možné charakterizovat jako univerzální – a tato polyvalence má silné i slabé stránky. Jakkoliv se v případě Abdrazakova jedná o kvalitního, inteligentního a v mnoha ohledech flexibilního pěvce, má to v kontextu s velkými basisty minulosti poměrně těžké. Nemohu se ubránit srovnání se jmény typu Cesare Siepi, Nikolaj Gjaurov nebo Samuel Ramey. Ti se už za svého života stali legendami, což bych Abdrazakovi upřímně přál, je na svůj obor poměrně mladý, ale nejsem si jistý, jestli se mu něco podobného podaří. V porovnání například s těmi třemi zmíněnými pěvci totiž představuje, a tato deska to svrchovaně dokládá, dobrý světový průměr. (…)

Nahrávka vyšla u vydavatelství Deutsche Grammophon.