Humor jako náhražka pevného bodu ve Vesmíru. Ve věku 86 let zemřel výtvarník Jiří Šalamoun
Pro kresby jednoho z nejvýznamnějších českých ilustrátorů a výtvarníků druhé poloviny dvacátého století byla typická hravost, výrazová zkratka, sarkasmus i pohled dětskýma očima. Proslavil se především jako autor Maxipsa Fíka.
Tolkienův Hobit, Saroyanův Tracyho Tygr, Brautiganova próza V melounovém cukru, Poslední mohykán Jamese Fenimora Coopera nebo Kronika Pickwickova klubu Charlese Dickense – to je vedle slavné postavy Maxipsa Fíka a jeho kamarádky Áji jen zlomek ze stovky knih, které doprovodil svými ilustracemi Jiří Šalamoun. Knihy také sám upravoval, věnoval se tvorbě grafických listů, divadelním plakátům a psaní básní. Důležitou roli v jeho tvorbě hrály také sny, které si zapisoval.
Kreslení pražského rodáka Jiřího Šalamouna bavilo od dětství a rodiče ho v jeho zájmu podporovali. Vystudoval grafiku na Akademii výtvarných umění v Praze a Vysokou školu grafiky a knižního umění v Lipsku. Čtrnáct let vedl Ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM a ovlivnil tak několik generací ilustrátorů a ilustrátorek. „Bavilo mě učit se, jsem dost zvědavý i zvídavý. Ne že bych si chtěl stěžovat na naši Akademii, ale měl jsem dojem, že někde bych se mohl dozvědět i něco víc,” řekl v rozhovoru pro Českou televizi s odkazem na svá zahraniční studia.
Na svého kamaráda a kolegu vzpomněl v ročence Czech Grand Design, soutěže, která před třemi lety Šalamouna uvedla do síně slávy, ilustrátor Jiří Slíva: „Uměl několik jazyků, byl vzdělaný a přesto, nebo právě proto jsou jeho kresby na pomezí art brut. Na objekty své tvorby se snažil dívat vždycky jako poprvé - dětskýma očima, dalo by se říct. A to zdaleka neplatí jen o Maxipsovi Fíkovi.”
Poslední výstavu za jeho života – jmenovala se Kdo neuviděl, neuvěří, to mně věřte - mu loni, v roce 85. narozenin, uspořádalo Museum Kampa. V monografii Nic není k zahození Jiří Šalamoun napsal: „Humor v mé práci je výsledek mého života - sebeobrana. Humor z donucení. Nejspíš bude humor jedna z náhražek pevného bodu ve Vesmíru a jistě lecčeho jiného, ale dost možná, že legrace souvisí s výměnou látkou a tělesnou chemií vůbec víc, než se zdá. Ostatně mám také dojem, že má také humor trochu co dělat s kuráží.“
