Hudební lásky Jana Daleckého. S houslistou, badatelem a rozhlasovým tvůrcem o hudebních raritách jeho života

Ve čtrnácti udělal zkoušky na brněnskou konzervatoř a studoval u profesora Josefa Holuba. Přibližně v polovině studia byl sveden k jazzu do orchestru Jiřího Daneše. Pokračoval ve studiích na JAMU, ovšem v době, která nebrala ohled na jemné ruce hudebníků a jakmile takový mladý adept nestudoval, už musel na vojnu, kde se s ním nemazlili. Bylo tedy vytouženým cílem dostat se do některého ze tří tehdejších vojenských uměleckých souborů. To se mu podařilo po druhém ročníku, kdy bylo povoleno přerušení studia, hrát ve Vojenském estrádním souboru Praha.

 Už celý průběh čtvrtého ročníku zpět na Janáčkově akademii měl po úspěšném konkurzu zpestřen angažmá na pozici zástupce koncertního mistra ve Státním symfonickém orchestru „Filharmonie pracujících“ Gottwaldov. Dojížděl do Baťova města, ale nebyl spokojen ani šťasten, číhal na první konkurz do Státní filharmonie Brno a od 1. ledna 1968 nastoupil k poslednímu pultu sekundu, jiné místo nebylo. Zanedlouho uspěl při rozehrávce do primů a odsloužil si tak nejdelší pasáž svého života zde, až do podzimu 1994. Během té doby postupně rozum bral, pokud šlo o jazz, jehož svoboda vyjádření improvizací jej fascinovala. Ve svých dvaceti poprvé usedl do rozšířeného orchestru Gustava Broma. Historii tohoto orchestru posléze zmapoval jako nikdo jiný nejen po stránce hudební, ale také biografické.

Rozhlasové i gramofonové nahrávky představí vlastní hudební všeumění Jana Daleckého, ale také jeho oblíbené hudební mistry a přátele s příchutí neopakovatelného humoru, kterého se v hudbě samotné najde vrchovatě.