Hračky - recenze

Svérázná dramatika Davida Drábka se neobjevuje v divadle Minor poprvé. Po inscenace Sněhurka-nová generace tentokrát přicházejí Hračky. Ale kromě oživlých hraček také figurky z reklam, čtveřice kamarádů, mimino, rodiče i paní na hlídání - a v neposlední řadě mimozemšťan... I když situace jsou viděny očima dětí, a mají lehce didaktické poselství (tj.děti se sice dokážou díky své fantazii zabavit samy, ale přesto pozornost rodičů a jejich pochopení je pro ně nenahraditelné), je tato pestrá -téměř dvouhodinová - podívaná zábavou nejen pro děti, ale i dospělé.

Je zajímavé, že David Drábek se v textu hry nijak výrazně neodchyluje od svých dospělých témat. Najdeme tu parodie na televizní reklamy a konzumní způsob života (v postavě Bořka Stavitele), odkazy k starým televizním seriálům(to když se paní Miladě zdá, že je Víla Amálka či major Zeman), kultovním filmům (E.T.), ale i téma frustrace a smutku nad neřešitelností některých životních situací.. Narozdíl od spletitého a depresivně konkrétního světa dospělých je ovšem vidíme očima dětí, a tedy jaksi čistěji. Starosti a také lásky jsou nevinné a půvabné, smutek má ještě řešení.

David Drábek

Po entré naddimenzovaného Bořka Stavitele s kočičkou Minnie vstupujeme do dětského pokojíčku (scéna Martin Černý). Dveře, okno a krabice na hračky jsou naddimenzované, a tak nás okamžitě vtáhne kouzlo iluze. Dospělí herci se vizuálně skutečně stávají dětmi, rodiče a paní na hlídání jsou opticky zvýšeni chůdami. V ústřední čtveřici přizval režisér ke spolupráci jednak členy divadla - Gustava Haška a Petra Stacha, dívky - Ivanu Huspekovou a Stelu Lekešovou - si „vypůjčil" z Malého vinohradského divadla". Všichni čtyři - i díky pestrým a výrazným kostýmům Andrei Králové - jsou pro malé diváky skutečnými dětmi, dospělí si vychutnají svěží, dobře okoukanou stylizaci jednotlivých dětských typů. Gustav Hašek jako inženýr Péťa je rozumbrada s tendencí přijít všemu na kloub (takové dětské pokusničení obvykle přivádí rodiče k šílenství), Stela Lekešová jako Máša je přemoudřelou holčičkou, která neustále někoho poučuje a ráda používá cizích slov, byť vždycky špatně. Ivana Huspeková - Rudá bestie - je jedničkářka, která se snaží působit divoce a nespoutaně. Je vůdkyní ve stylu emancipovaných akčních hrdinek. To vše jen proto, aby zakryla svou skrytou něhu a také své komplexy z tloušťky. Čtveřici doplňuje Petr Stach jako bojácný, nesmělý astmatik Leonard. Dětská fantazie nejen oživí hračky, ale také přivolá Mimozemšťana (Pavel Smolárik), který způsobí mj. to, že všichni začnou mluvit pravdu o svých pocitech a skrytých touhách. I když dospělí Mimozemšťana nevidí, jeho kouzla je - aspoň na chvíli - také ovládnou. Mimozemšťan se tak stává spouštěčem mnoha komických, někdy napínavých situací a mnoha kouzelných proměn. A tak se plyšáci, Barbíny či plastikoví vojáčci stávají lidmi, byť jsou fatálně omezováni svým vydesignovaným tvarem. Krásná, dokonalá a nafoukaná panenka Barbína díky kouzlu zestárne a její vlídnost se změní v pomstychtivé běsnění, vojáci s kulomety se marně snaží odlepit od svých podstavců, medvídek Pú s tygrem Šérchánem předvedou dokonalý mechanický tanec. Písničky s hudbou Jana Matáska a texty Tomáše Belka doprovází vtipná choreografie Marty Trpišovské a Michaela Vodenky. Za tanec miminek či exhibici My Little Pony by se nemusel stydět jakýkoli muzikál pro dospělé.

Zkrátka, je tu vše, co ve správném divadle nemá chybět. Pobaví se všechny děti, ale i dospělí, kteří ještě úplně neztratili smysl pro hravost a fantazii. Přidávám se ke slovům jednoho chlapečka, který bezprostředně po skončení představení vykřikl: „Přijď ještě jednou, mimozemšťane!"