Herec Jan Fišar: Havlovo Odcházení má mimořádně těžký text. Přehodit se nesmí ani slovo

Odcházení, Aneta Klimešová (Monika, přítelkyně Ireny), Lada Bělašková (Irena, jeho dlouholetá přítelkyně), František Strnad (Albín, manžel Vlasty), Jan Fišar (Dr. Vilém Rieger, bývalý kancléř), Veronika Forejtová (Babička, jeho matka)|foto: Radovan Šťastný,Národní divadlo moravskoslezské

Jakožto vášnivý fotograf se chtěl Jan Fišar dlouho věnovat kameře, nakonec ale i pod vlivem svého tatínka, herce Vlastimila Fišara, vystudoval konzervatoř a pražskou DAMU. Od roku 1982 je členem souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde nyní nastudoval hlavní roli v Odcházení Václava Havla. 

Odcházení, Lada Bělašková (Irena, jeho dlouholetá přítelkyně), Jan Fišar (Dr. Vilém Rieger, bývalý kancléř), Vladimír Čapka (Osvald, pomocník v Riegerově domácnosti), Petr Houska (Jack, novinář), Vít Roleček (Viktor, bývalý tajemník Hanuše)|foto: Radovan Šťastný,Národní divadlo moravskoslezské

Pro Jana Fišara je to pocta, protože setkání s někdejším prezidentem a dramatikem, ke kterému došlo v Praze po představení Dopisy Olze, považuje dodnes za jeden z nejsilnějších zážitků ve svém životě. Role v Odcházení je pro něj ale zároveň velká herecká zkušenost a odpovědnost.

„V žádné Havlově hře jsem nikdy nehrál, měl jsem je vždycky spojené s menšími scénami,“ řekl Jan Fišar ve Vizitce. „Text Odcházení je navíc mimořádně těžký, Havel měl neobvyklou stavbu vět, zvláštně v nich kladl za sebou slova. Přiznám se, že text jsem se denně učil čtyři až pět hodin. Jakmile přehodíte jen jedno slovo, už je to špatně a ztratíte se v něm.“

Odcházení, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, Jan Fišar (Dr. Vilém Rieger, bývalý kancléř), Lada Bělašková (Irena, jeho dlouholetá přítelkyně), Vladimír Polák (Vlastík Klein, náměstek a později vicepředseda)|foto: Radovan Šťastný,Národní divadlo moravskoslezské

Ve Vizitce Jan Fišar mluvil také o listopadu 1989. S kolegy se například jednoho brzkého rána připojil ke stovkám horníků, kteří mířili na službu do Nové huti, a seznamoval je s revolučními tiskovinami. „Byli jsme podezřelí, protože nás nikdo neznal, ale nakonec jsme dovnitř proklouzli. Jenomže pak byl zase kvůli policii problém dostat se pryč.“ Na někdejší setkání s horníky ale herec Fišar vzpomíná rád. Na nenadálé „novinky z Prahy“ prý reagovali daleko spontánněji než řada dalších obyvatel regionu.