Od narození Henriho Michauxa uplynulo 24. května 2019 už 120 let. Jeho mnohdy fragmentární dílo se pohybuje na pomezí poezie a prózy. Michaux byl jedním z nejpozoruhodnějších spisovatelů 20. století. O životě a díle tohoto literárního solitéra hovořil Petr Šmíd s Lukášem Prokopem z Památníku národního písemnictví, který spolu s Moe Binarovou přeložil Michauxův svérázný cestopisný deník Ecuador.
Henri Michaux se narodil roku 1899 v belgickém Namuru. Už roku 1924 odešel do Paříže, psal francouzsky a roku 1955 získal i francouzské občanství. Byl nesmiřitelný autor, v jehož díle sousedí sentiment s útočností, touha po dobrodružství kontrastuje s jeho vetchým zdravím. Byl ovlivněn surrealismem, který nikdy zcela nepřijal, stejně jako drastickými životními zkušenostmi.
Jeho rané tvorbě dominují cestopisné deníky a cestopisy ze skutečných i imaginárních zemí. Těmi nejznámějšími jsou Ecuador (1929, česky 2017) a Barbar v Asii (1933, česky 2010 v překladu Hany Zahradníčkové). Psaní bylo pro Henriho Michauxe základní potřebou a zbraní, která mu pomáhala vypořádat se se světem. Sám řekl, že spisovatelství se nejvíce přiblížil v cyklu Un certain Plume. Tento soubor absurdních povídek spojuje postava hrdiny, který je slabý a pasivní. Český čtenář se s tímto cyklem může seznámit v překladu Patrika Ouředníka (Jistý Plume, česky 1995). Pod názvem Nějaký Pápěrka ho najdeme ve výboru Prostor uvnitř (2000), který přeložil Václav Jamek a také ve výboru Tvář se ztracenými ústy (2014), který přeložil Jan Vladislav a pro text zvolil název Jistý Péro.
17. května uplynulo 130 let od narození mexického prozaika, básníka a esejisty Alfonsa Reyese. U příležitosti knižního veletrhu Svět knihy, který byl letos věnován latinskoamerické literatuře, stojí za to připomenout tohoto do češtiny nepříliš překládaného autora. Jeho tvorba měla zásadní vliv na hispanoamerickou literaturu 20. století.
V Michauxově fragmentárním díle se čtenář orientuje jen obtížně. Přesto je na jeho základě možné rekonstruovat svéráznou osobní filozofii. Hlavní otázkou je pro Michauxa vztah jedince ke světu. Předem však rezignuje na obecné soudy. Poznání světa je nutné vždy vztáhnout ke svému vlastnímu já. I přes kontakty se surrealisty zůstal Michaux po celý život samorostem, který vytrvale odmítal literární ceny. Zřekl se i myšlenky na vytvoření jednoho velikého díla, které by korunovalo jeho literární snažení. Důvodem byla obava ze završení svého díla a tím ukončení neustále se proměňující životní zkušenosti zachycené v jeho psaní.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
