Gustave Flaubert: Herodias

Není sporu o tom, že nejznámějším dílem francouzského spisovatele 19. století Gustave Flauberta je Paní Bovaryová. Mistrná studie citově strádající ženy, jež přivedla jejího autora až před soudní stolec, je považována za vzor realistického románu.

Rozsáhlá povídka Herodias nabízí však umělcovy jemnější struny. Převyprávění biblického příběhu je jednou ze tři legend, které vyšly pod jednoduchým titulem Tři povídky 16. dubna roku 1877. Každá byla jiná a všechny měly úspěch.

Scéna: „Pevnost Machairús se tyčila na východ od Mrtvého moře na čedičovém útesu kuželovitého tvaru. Kolem něho se vinula čtyři hluboká údolí: dvě podél bočních stran, jedno vpředu a čtvrté za ním. Na jeho úpatí se kupily domy, obehnané kruhovou zdí zvlněnou nerovným povrchem půdy; klikatá stezka, vtesaná do skály, spojovala město s pevností. Její valy, sto dvacet loktů vysoké, zalomené do četných úhlů, byly lemovány cimbuřím a na něm porůznu rozeseté věže zdobily jako drahokamy tuto kamennou korunu, zavěšenou nad propastí.“

Osoby a obsazení: tetrarcha Herodes Antipás, jeho žena Herodias, její dcera Salome, římský prokonsul Vitellius a prorok Jan Křtitel. Co se mezi těmito pěti postavami odehraje, to většinou známe z Bible, či mnoha sekundárních zdrojů. Není tajemstvím, že na konci příběhu drží Salome v rukou hlavu Jana Křtitele.

Toto starozákonní drama převyprávěl autor, jenž se necítil být křesťanem. Bylo mu přibližně 54 let, když se Flaubert pustil do psaní tří povídek se středověkou látkou – Prosté srdce, Legenda o Juliánu Pohostinném a Herodias.

Historie posledních dnů Jana Křtitele však není převyprávěním křesťanské legendy. „Co mne na tom vábí,“ píše Flaubert, „je oficiální tvář Herodova (který byl pravým prefektem) a pyšná tvář Herodiady, jakési Kleopatry i Maintenonky...“

Proslulý představitel moderního realismu v tomto případě popouští uzdu i svému bytostnému romantismu a tvoří atmosférickou povídku, v níž jako na obraze vidíme složité prostředí raného křesťanství s pozadím hledajícího se židovského národa a skomírající slávy Římanů. Tím ostřeji vystupují mistrně zachycené charaktery postav. Nejistý Herodes, manipulativní Herodias, erotická Salome, kazatelský Jan Křtitel a nic nechápající Vitellius.

Účinkuje: Jan Fišar

Autor: Gustave FlaubertRežie: Tomáš JirmanPro rozhlas upravila: Eva Lenartová v Tvůrčí skupině OstravaPřeklad: Marie Bieblová