Günter Eich: Sabeth
Křehké podobenství o neuchopitelnosti a prchavosti lidského štěstí, které začínáme ztrácet právě v okamžiku, kdy jsme ho dosáhli. Hra měla svou světovou premiéru v roce 1951 a od té doby se nejen v německém rozhlasovém éteru dočkala mnoha nových nastudování. Inscenaci, kterou nastudoval v roce 1993 režisér Josef Henke, můžete poslouchat on-line do pátku 29. prosince 2017. V titulní roli uslyšíte Rudolfa Hrušínského st.
Německý básník a prozaik Günter Eich začal spolupracovat s rozhlasem už ve třicátých letech. Pro různé německé rozhlasové stanice psal scénáře rozhlasových seriálů, dramatizace literární klasiky, ale i pořady pro děti. Je zřejmé, že zpočátku pro Eicha spolupráce s rozhlasem představovala především způsob, jak si k psaní poezie zajistit obživu. Po druhé světové válce, která toho v životě Eichovy generace tolik znamenala, obrátil svou pozornost k teprve se ustavujícímu žánru rozhlasové hry. A bez nadsázky lze říci, že svou tvorbou zásadním způsobem přispěl k položení jeho základů.
Eich vymanil rozhlasovou hru ze závislosti na divadle a próze, on sám k ní přistupoval jako bytostný básník. Především však dokázal využít specifického vztahu, který mezi rozhlasovou inscenací a posluchačem vzniká. Jeho hry nás oslovují básnickým obrazem, který přímo počítá s tím, že bude posluchačovou imaginací dotvořen, obrazem, který by nemohlo v úplnosti zachytit žádné vizuální umění. Snad právě proto, že rozhlasová hra má k dispozici především slova, postihoval Günter Eich ve svých hrách rád jevy a pocity slovy nesdělitelné – a v těchto „nevyplněných“ mezerách se otevíral prostor pro posluchačovu fantazii.
To všechno platí také pro rozhlasovou hru Sabeth. Venkovská školačka Elisabeth tak pojmenuje havrana, který se z náklonnosti k lidem naučí mluvit. Svět lidí Sabetha láká především proto, že jeho obyvatelé se „umějí mít rádi“. Dar řeči dá havranovi prožitek lidského citu i přátelství, ale zároveň ho nevýslovně tíží, Sabeth pomalu přichází o schopnost létat, přestane patřit mezi své, ale skutečným člověkem se také nestane. Hra je křehkým podobenstvím o neuchopitelnosti a prchavosti lidského štěstí, které začínáme ztrácet právě v okamžiku, kdy jsme ho dosáhli.
Osoby a obsazení: Terezie Weisingerová, učitelka (Taťjana Medvecká), Elisabeth Fortnerová (Klára Tichá), Paní Fortnerová, selka (Růžena Merunková), Josef Fortner, sedlák (Jiří Klem), Čeledín (Radan Rusev), Děvečka (Martina Hudečková), Sabeth (Rudolf Hrušínský), Redaktor Reinecke (Alfred Strejček), Sekretářka (Iveta Dušková), Dr. Schlefink (Miloš Hlavica), Paní Schlefinková (Taťána Fischerová), Řídící učitel Eginhard Wotruba (Jan Vlasák), hlášení + odhlášení (Vladimír Fišer) a Ilsa (Barbora Drofová)
Překlad: Jitka Bodláková
Dramaturgie: Jaromír Ptáček
Režie: Josef Henke
Natočeno v roce 1993.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
