Goncourtova cena: Michel Houellebecq Mapa a území

Cena byla udělena 8. listopadu, jako obvykle na place Gaillon v noblesní restauraci u Drouanta v centru Paříže. Tentokrát rozhodla porota hned v prvním kole hlasování, pro Houellebecqa zvedla ruku nadpoloviční většina porotců. Laureát, viditelně rozrušený, se dostavil krátce po poledni, s cigaretou v koutku úst a dětsky si kroutící pramínek vlasů, jen tiše hlesl do nastavených mikrofonů: Goncourt si uvědomil, že moje knížky přece jen stojí za pozornost…

Michel Houellebecq patří k nejkontroverznějším francouzským autorům, a to nejen doma, ale i v zahraničí. Přesto jde o autora ověnčeného mnoha literárními cenami. Román Elementární částice, příběh dvou čtyřicátníků, s četnými pornografickými scénami, mu přinesl Velkou národní cenu pro mladé talenty; v roce 1998 byl Houellebecq za zmíněný román dokonce poprvé nominován na Goncourta, tehdy neuspěl. Podobně tomu bylo i s románem Platforma z roku 2001, kdy měl na krku soud za podněcování k rasové nenávisti, jeden z jeho literárních hrdinů si totiž pochvaluje, když izraelští vojáci usmrtí palestinské dítě nebo těhotnou ženu. K soudu nakonec nedošlo. Naopak. Kniha přinesla svému autorovi mezinárodní dublinskou cenu Impac. Nutno dodat, že román vyšel ještě před 11. září 2001, a hlavně, že autora nelze ztotožňovat s jeho literárními postavami. Houellebecq však proslul nejen skandály literárními, prohlásil například, že volit Chiraka je jako nachcat do urny a zcela nedávno sdělil posluchačům, že nejhorší umělec byl Picasso a nejhorší architekt Corbusier. Před osmi lety opustil Houellebecq Francii, přerušil komunikaci s médii a žije v ústraní, nějaký čas pobýval ve Španělsku, teď snad žije v Irsku.

Michel Houellebecq, vlastním jménem Thomas, se narodil v roce 1956, ačkoliv některé prameny uvádějí i rok 1958, na ostrově Réunion v rodině horského vůdce a matky anestezioložky. Rodiče se brzy rozešli. Michel vyrůstal od šesti let u prarodičů z otcovy strany v Alžírsku. Později se odstěhoval do Paříže a přijal za své příjmení Houellebecq, jméno babičky za svobodna. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou, v roce 1981 se zapsal na filmovou školu Louise Lumičra, ale tu nedokončil; holdoval alkoholu a psal básně. Téhož roku se oženil i rozvedl. Zlom v jeho životě nastal až v roce 1994, kdy významný francouzský intelektuál Maurice Nadeau vydává jeho knihu Rozšíření bitevního pole, které se dočká i filmového ztvárnění, podobně jako další jeho román Možnost ostrova, jehož režie se ujal sám autor.

Poslední oceněné dílo Mapa a teritorium, příběh otce a syna. Autor ostře kritizuje mechanismy, které ovládají společenská dění i osobní dramata lidského života; kritizuje lásku i peníze. Největší ubohost vidí v tom, že se zcela zvrátila orientace hodnotového systému k osobnímu prospěchu, jenž je hlavním kritériem. Jeho románový hrdina je mladý neambiciózní umělec Jed Martin, nijak netoužící po prebendách; žije v ústraní a věnuje se své umělecké tvorbě. Když ho opouští jeho ruská milenka Olga, nedovede ji zadržet ani jít s ní; chybí mu vůle k činu, ke změně. Martinovým největším životním triumfem je jeho vlastní výstava, která mu přinese značné renomé; velcí umělci, média, byznysmeni. Nakonec se ale vše zvrtne, úspěch se obrátí proti němu - a podobně jako kdysi jeho otce - ho pohltí. Otázku, zda lze vůbec uniknout svému osudu, můžeme sledovat jako tenkou nit procházející celým dílem; podoba, příznačná pro srovnání s Milanem Kunderou. Houellebecqovy postavy, mezi nimiž vystupuje i sám autor, se vyznačují mimo jiné i rezignací a jakýmsi ustrnutím v pocitu smrti; eutanazie jim často připadá jako logické vyústění jejich stavu. V rozhovoru, který autor poskytl listopadovému číslu Magazinu littéraire, říká: Naše společnost, naše civilizace neví, co dělat se svými mrtvými…

Mapa a území je meditace mezi realitou a abstrakcí, mezi detailem a celkem; člověk je obklopen věcmi, kterým nerozumí a které žijí vlastním životem. V jedné tragikomické scéně rozmlouvá Jed se starým ohřívačem vody jako s lidskou bytostí…Houellebecqův román Mapa a území je cesta, jak se vyznat v dnešním převráceném světě. Nebo - lépe: být schopen tuto cestu tušit.