Golí Taraqqí: Domov v oblacích

Golí Taraqqí: Domov v oblacích (ilustrační foto)|foto: Fotobanka Pixabay

Povídka Domov v oblacích ze sbírky Cháterehá-je parákande (Roztroušené vzpomínky, 1992) je typickou ukázkou díla z druhého tvůrčího období íránské spisovatelky Golí Taraqqí, kdy se autorka začala více věnovat ženské problematice a vyrovnávat s bolestivou zkušeností emigrace.

Její děti ji také velice milovaly. Mas’úda by nikdy nenapadlo, že by starou matku opustil, nechal ji bez domova, bez prostředků napospas osudu a sám si zachránil kůži. Nakonec však v tom zmatku, válečném běsnění a bombardování, všudypřítomné smrti přišel o rozum a vlastně ani nemohl za to, co dělal. Mahín Bánú si to uvědomovala a díky své mateřské lásce se s tím smířila a mlčky to přijímala.

Osobitým stylem zde zachycuje bezradnost staré ženy, která se pro své děti stává pouhou přítěží. Jako jediné východisko z tíživé situace, ve které hrají svou roli i zažité tradice a společenské normy, vidí hrdinka smrt.

Když Mahín Bánú viděla zamračené obličeje dětí, jejich mrzutost a zamlklost, bylo jí z toho smutno. Chtěla něco říct, ale nedokázala to. Neměla na to sílu. Celé tělo se jí třáslo únavou. Jakmile položila hlavu na polštář, usnula. Spala a vůbec o sobě nevěděla, ale ještě před svítáním se najednou probudila. Připadalo jí, že má na prsou položený kus železa a tělem se jí, jako bolest, rozléval tíživý neznámý pocit – tak trochu stud, hanba a vina...

Intelektuálně náročnější téma vyprávěné s takovou bezprostředností a svěžestí, smysl pro detail, obrazivost a poetičnost jazyka, citlivě vykreslené postavy,... To vše z povídky dělá dílo vysoké umělecké hodnoty.

Účinkuje: Růžena Merunková

Překlad: Věra Vojtíšková
Připravila: Vladimíra Bezdíčková
Režie: Dimitrij Dudík

Natočeno v roce 2011.