Gipsy music opět v Čajovně

Koncert Čajovny 4. září představí soubory Orkestar Braka Kadrievi, Surmajovce, Black Panthers, Romano Stilo a Šukar.

Orkestar Braka Kadrievi je balkánskou dechovkou z Makedonie. Muzikanti z rodiny Kadrievi to drží spolu po několik generací. Poprvé vystoupili pod názvem své rodiny v roce 1923 a dnešní obsazení je tak zahrnuje už nějakou 4. až 5. generaci. Zahráli si ve i známém filmu Emira Kusturici „Dům na oběšení“. Na festivalu vystoupili v devítičlenném obsazení, v jehož čele stojí Masar Jasarov Kadrievi. Nechte se strhnout originálním mixem vlastních kompozic s bohatou romskou hudební tradicí.

I druhou kapelu našeho dnešního koncertu tvoří z velké části příslušníci jedné rodiny, jak výmluvně napovídá jejich název - Surmajovci. V šestičlenné kapele hrají Petr Surmaj na akordeon a kytaru, Jan Surmaj st. na akordeon, Jan Surmaj ml. na kontrabas a doplní je houslista Josef Šenki, hráč na cimbál Emil Taragoš a zpěvák Marek Ondič. V jejich podání slyšíme tradiční romské písně z českého i slovenského prostředí včetně těch velmi starých. Kapelník Petr Surmaj a jeho bratr Jan jsou zároveň členy skupiny Gipsy.cz, která se na festivalu Khamoro 2010 také představila.

Surmajovci

Pod anglickým názvem Black Panthers se skrývá v srbském Bělehradě velmi populární romská kapela, která pravidelně vystupuje v místní proslulé hospodě u splavu. Nedávno vydali své první album, plné dynamické i melancholické hudby balkánských Romů. Zpívají Tomislav Jovanović a Stanisa Marinković, na klávesové nástroje hrají Slobodan a Jovan Jovanović, dále budou účinkovat houslista Darko Kokorović, kytarista Nikola Marinković, hráč na bicí nástroje Zoran Mitrović a akordeonista Radovan Kostić.

Moderně znějící kapelu Black Panthers s klávesovými nástroji a bicími pak vystřídá slovenská cimbálovka. Muzikanti sdružení od roku 2006 ve skupině Romano Stilo v obsazení zpěv, housle, cimbál, klavír a kontrabas hrají především romský folklór, ale umí virtuózně předvést i klasickou hudbu. Jak si možná pamatujete z Khamora 2009, často s nimi vystupuje i houslista Pavel Šporcl. V tomtéž roce 2009 vydali slovenští Romano Stilo první samostatné album s názvem „Cigánský sen“.

Romano Stilo

Jako poslední účastník dnešního koncertu Čajovny ze představí slovinská kapela Šukar. Vznikla v roce 1990 jako průsečík různých lublaňských souborů, věnujících se tradiční hudbě a folklóru. Hrají romskou hudbu z celé Evropy v tradičním provedení i ve vlastních úpravách. Většina textů je ve slovinských dialektech romštiny, ale najdeme mezi nimi i písně v dialektu rumunském, maďarském, olašském nebo ruském.

Śukar

Druhý koncert Čajovny z Khamora proběhne v půlhodinové Čajovně hned následující sobotu 11. září a představí soubory Romano Atmo a Mahala Rai Bandu.

Romano Atmo neboli romská duše je souborem hudebně-tanečním, který představuje různorodé styly a pestrobarevné kostýmy. Skupinu založil olašský zpěvák, tanečník a choreograf Péťa Jortčenko, původem z Ukrajiny. Když mu bylo patnáct, připojil se ke známému moskevskému divadlu Romen a zůstal v něm až do roku 1989. Tehdy se rozhodl odejít do Francie, kde se trvale usadil a založil zmíněný soubor Romano Atmo. Při své choreografické práci zůstává věrný svým kořenům a romský tanec chápe jako způsob života a cítění.

Romano Atmo |foto: www.khamoro.cz

Druhým a závěrečným účinkujícím dnešního koncertu Čajovny bude Mahala Rai Banda, rumunský virtuózní orchestr, který tvoří hudebníci ze dvou „hudebně velmi proslulých“ rumunských vesnic. Z Clejani, vesnice ležící 40 km západně od Bukurešti, která je domovskou vesnicí slavné kapely Taraf de Haidouks. A z vesnice Zece Prajini ležící na severovýchodě Rumunska, která je zase domovem další proslavené kapely Fanfare Ciocarlia. S nadsázkou tak lze říci, že Mahala Rai Banda tak kombinuje smyčce ala Taraf De Haidouks s dechy v duchu Fanfare Ciocarlia, a to vše ještě koření subkulturou bukurešťských romských ghett. Mahala Rai Banda totiž vznikla v drsném prostředí bukurešťských periférií.

Mahala je původně arabské slovo, které se na Balkán dostalo přes turečtinu a znamená něco jako jemnější obdobu ghetta, živelně a chaoticky vzniklou romskou čtvrť na kraji města. Mahaly se rozrostly zejména po pádu totality, kdy se Romové z venkova stěhovali za obživou do metropole.

Mahala Rai Banda

Rai je slovo vypůjčené do arabštiny od romských kmenů, které putovaly přes Irán a usadili se ve Valašské nížině v Rumunsku. K nim právě patřila elitní kasta hudebníků zvaná lautari. Výraz rai zde označuje jedince člověka se znalostmi nebo dovednostmi, které ostatní respektují. Nezaměňovat s názvem alžírského směru populární hudby rai, který má jiný původ: pochází z povzbuzujícího výkřiku Ya Rai, kde rai znamená něco jako názor, souhlas.

A konečně Banda, to je prostě orchestr, band, kapela, složená z nejrůznějších nástrojů, které jsou právě zapotřebí - housle, trubka, saxofon, cimbál, bicí, akordeon a cokoli dalšího. Tradiční hudba z venkova se tu totiž prolíná se zrychleným městským cítěním, orientální ornamentací, počítačovými beaty a třeba i složitějšími rytmy a harmoniemi z Balkánu.

Máte-li chuť vstřebat další porci strhující romské muziky, kterou vám do dvou sobotních Čajoven naservíroval Aleš Opekar, stačí jen vyladit přijímač, naladit duši a poslouchat a třeba i tančit.