Germaine Greer: Když mi dáte nějakou hračku, převrátím ji vzhůru nohama, abych zjistila, jak funguje
„K tomu, aby si člověk vybudoval svůj vlastní životní styl namísto toho, který společnost odměňuje, je zapotřebí odvahy a nezávislosti,“ říká australská spisovatelka Germaine Greer. Přijela na letošní Festival spisovatelů Praha a do Vizitky ji pozvala Markéta Kaňková.
Svůj nejvýznamnější text The Female Eunuch (česky Eunuška, 2001) publikovala Germaine Greer v roce 1970. Kniha je dodnes považována za bibli feminismu druhé vlny. Na manifest ženského osvobození pak navázala dalšími texty, v nichž se vedle postavení a role žen zabývala vztahy, manželstvím nebo kritikou konzumního stylu života.
Na otázku, co ji už jako mladou ženu dovedlo k postojům, které zastává, ve Vizitce odpověděla: „Nevím, jestli na to mám odpověď. Částečně mi bylo líto mé matky, protože byla strašně frustrovaná. Dnes si uvědomuji, že se jí podobám víc, než jsem si myslela, že mám stejný typ anarchistického myšlení. Když mi dáte nějakou hračku, převrátím ji vzhůru nohama, abych zjistila, jak funguje.“
Germaine Greer se vyjadřuje k celé řadě aspektů lidského života, od ženské sexuality přes lásku a patriarchát až po pojetí krásy. Právě citát F. M. Dostojevského „krása spasí svět“ je heslem letošního Festivalu spisovatelů Praha 2019 (13. – 20. 10.), kam Germaine Greer přijela v roli hosta.
Čtěte také
„To téma je podle mě nesmysl, krása je jen náš způsob, jak schvalovat věci. Já si třeba myslím, že obraz Mony Lisy, na který lidé stojí fronty, je strašlivý. Pojďme se zaměřit spíš na přírodu, na západ slunce. Čím víc přírodu a její krásy pochopíme, tím spíš o ni budeme umět pečovat.“
Poslechněte si celou Vizitku, v níž mluvila o důvodech sepsání knihy Eunuška anebo o tom, jak se v průběhu let měnilo vnímání ženského těla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
