Gentleman, který dokáže v pravou chvíli zakročit. Osudy Pravoslava Kohouta

Jak už to tak v některých rodinách hudebníků chodívá, když mají dospělí zkoušku, děti sedávají pod klavírem a vbrzku se samy chápou hudebních nástrojů. Pravoslav je synem slavného violoncellisty Antonína Kohouta z neméně slavného Smetanova kvarteta. Chopil se nástroje poněkud menšího než jeho otec, ale s vervou sobě vlastní, čišící z každého jeho gesta i z celého vyprávění.

S klukama se pral obvykle proto, aby se zastával slabších, četl, na co přišel – a že k němu „chodilo“ i to, co v době jeho dětství a mládí bylo určeno k likvidaci a dostupné bylo často pouze ve Sběrných surovinách. S jeho talentem hudebním se dodnes snoubí talent výtvarný, smysl pro humor, smysl pro váhu každé noty a každého slova a nesmlouvavý „vyšší princip mravní“.

Pravoslav Kohout (2008)|foto:Český rozhlas

Na housle se Pravoslav Kohout učil od šesti let u Josefa Micky, pokračoval u něj i na Pražské konzervatoři a v roce 1962 byl přijat na Akademii múzických umění do třídy Alexandra Plocka. Zanedlouho udělal přijímací zkoušky do třídy Davida Oistracha na Moskevskou konzervatoř P. I. Čajkovského, nakonec ale studoval u prof. Galiny V. Barinové. Po sovětské okupaci zůstal doma, stal se členem Pražského komorního orchestru bez dirigenta, vyučoval na Teplické a Plzeňské konzervatoři, ale osud mu chystal další zkoušky. Nejnáročnější byla zřejmě autohavárie, v jejímž důsledku se rozhodl vzdát koncertování s Novým smyčcovým kvartetem, které sám založil.

V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, na LŠU Voršilská v Praze, pozvání přijal i na Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku.

Po návratu zpracovával speciální zadání Ministerstva školství na téma vysoké umělecké školství a podařilo se mu, jako řediteli ZUŠ Praha Smíchov, zamezit zrušení tzv. „lidušek“.

V současné době se Pravoslav Kohout, gentleman, který dokáže v pravou chvíli zakročit, věnuje kompozici, karikatuře a publicistické činnosti.