Gabriela Preissová: Její pastorkyňa. Příběh ženy, která se dopustí zločinu

Své druhé drama Její pastorkyňa napsala Gabriela Preissová za pouhých osm měsíců. Tak jako v Gazdině robě (1889) v něm opět čerpá ze života na Slovácku, který poznala jako mladá dívka za pobytu v Hodoníně u strýce. Opět v něm staví do popředí výraznou ženskou postavu, jež se dostává do konfliktu s vesnickou komunitou. A opět jím budí velké vášně u publika a především u české kritiky.

Dramaturg činohry Národního divadla Ladislav Stroupežnický obdržel nové drama Preissové v září 1890 a až na několik drobností, které autorce doporučil k úpravě, byl s hrou spokojen. Ředitel F. A. Šubert dokonce považoval Její pastorkyňu za ještě zdařilejší než autorčinu prvotinu.

V Gazdině robě stojí v centru dramatu bezvýchodný nemanželský poměr hlavní hrdinky Evy, v Její pastorkyni zkoumá autorka podobu a pravost lásky na více osudech. Nesleduje jen peripetie zamilovaného páru Jenůfy a Števy, žárlivého a nešťastného Lacy, velké zkoušce podrobí i rodičovskou lásku Kostelničky, Jenůfiny nevlastní matky, která je pravou hybatelkou tragédie, do níž příběh vyústí.

Premiéra Její pastorkyně se konala 9. listopadu 1890, téměř na rok přesně od prvního uvedení Gazdiny roby. Konzervativní kritika, mající v tehdejším tisku převahu, se předháněla v odsudcích autorky, která se nerozpakuje na jeviště národního divadelního svatostánku uvést vraždu novorozeněte. Dnes patří Její pastorkyňa i Gazdina roba spolu s Maryšou a Našimi furianty do národního dramatického kánonu i k nejčastěji uváděným českým hrám.