Friedrich von Schiller: Fiesco a jeho janovské spiknutí. Republikánská tragédie
Fiesco těží ze své pověsti přesvědčeného republikána. Když v Janově vypukne povstání proti despotické vládě knížecího rodu Doriů, postaví vzbouřenci do svého čela právě Fiesca. Netuší, že se tak stali součástí jeho hry, na jejímž konci hodlá uchopit absolutní moc. Režisér Miloslav Jareš obsadil do této role Vladimíra Šmerala. Ten s mistrnou přesností ukazuje valéry cynismu Fiesca i nepatrné záchvěvy jeho pochyb. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
V první polovině sedmdesátých let osmnáctého století vzniká po celém tehdy rozdrobeném Německu podivuhodné hnutí. Všude jsou roztroušeny skupinky mladíků, všichni cestují, navštěvují se, hádají se a zase usmiřují a znovu jeden druhého přísně kritizují. Často to úzce souvisí s politikou a neméně často s nějakými paními a dívkami. Žijí naplno a naplno i tvoří – píší. Jednotný program neexistuje, společná je touha skoncovat se starými pořádky.
Po mladých géniích, jak sami sebe nazývají, zbudou převážně dramata. Po jednom dramatu z pera Friedricha Maximiliána Klingera dostane hnutí i název – Sturm und drang. Nejslavnější a dodnes hojně hrané kusy hnutí ale napsal Friedrich von Schiller. Za návštěvu premiéry svých dnes už kultovních Loupežníků musel do vězení. Ale ještě před tím stihl mannheimskému divadelnímu intendantovi Dalbergovi předat další hru – Fiescovo spiknutí.
Jak píše Thomas Mann, „je v Schillerovi věčné chlapectví, rozkoš z dobrodružství a psychologické senzačnosti, extrému, z příšerné ctnosti a vznešeného zločinu, fantazie, která se vznítí nepojmenovatelnou velikostí zisku královské koruny, dějinami lidských omylů a neobyčejných selhání charakterů, dějinami podivných spiknutí a vzpour, intrikami jezuitů, inkvizicí, Bastilou, a obětí her Štěstěny“. Friedrich Dürrenmatt napsal, že v Schillerových hrách „existuje (...) nepodmíněný svět vytvořený z železných zákonů, mezi jejichž setrvačníky běží úzká a přísná stezka svobody“.
Schiller od začátku své tvorby cítil, co diváci chtějí. Své dramatické dovednosti neustále zdokonaloval a zároveň duší zůstal oním chlapcem, když napsal Goethovi o své pozdější hře Marie Stuartovna: „Přísahám, bude to efektní a publiku se to zařeže do duše.“ Platí to o většině jeho her.
Související
-
Lion Feuchtwanger: Vdova Kapetova. Hra o posledních dnech života Marie Antoinetty před popravou
Kapet – tak znělo občanské jméno Ludvíka XVI. Osud jeho manželky, francouzské královny Marie Antoinetty, inspiroval a stále inspiruje mnoho umělců.
-
Věra Adlová: Odvrácená tvář měsíce. Karel Höger jako muž bilancující svůj nudný život
Hlavní a vlastně jedinou postavou hry je muž po padesátce, matematik pracující v pojišťovně. Jeho dosavadní život byl jen sled přesných, citu a vzruchu prostých rovnic.
-
Nejposlouchanější hry a četby na Vltavě
Nenechte si ujít exkluzivní hry a četby s prodlouženou dobou poslechu.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
