František Kupka: Maluji, ano, ale jen pojetí, chceš-li synthese, akordy a podobné

26. září 2018

Po třiceti letech připravila Národní galerie Praha ve Valdštejnské jízdárně rozsáhlou retrospektivu díla Františka Kupky (1881–1957) představující všechny aspekty jeho tvorby. Na Vltavě při této příležitosti uvádíme kompozici o životě a díle tohoto průkopníka abstraktního umění. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Díky spolupráci Národní galerie v Praze s francouzským Reunion de musées nationaux Grand Palais a Ateneum Art Museum v Helsinkách se podařilo sestavit jedinečnou sbírku olejomaleb, prací na papíře, tiskovin a dokumentačních materiálů.

Výstava prezentuje zásadní díla z muzejních i soukromých sbírek z celého světa. Vedle děl ze sbírek Národní galerie jsou k vidění četné práce ze sbírky pařížského Centra Pompidou, newyorského Guggenheimova muzea nebo vídeňské Albertiny.
Anna Pravdová, kurátorka

Anna Pravdová: Chceme připomenout, že jsme bývali otevřenou a kosmopolitní zemí

Anna Pravdová

V současné době v pařížském Grand Palais probíhá velká retrospektivní výstava průkopníka abstraktního malířství Františka Kupky, která se na podzim přesune do Valdštejnské jízdárny v Praze.

Český rozhlas Vltava při této příležitosti uvádí reprízu pořadu, který jeho autor Jiří Kamen nazval František Kupka: „Maluji, ano, ale jen pojetí, chceš-li synthese, akordy a podobné.“

V kompozici o životě a díle průkopníka abstraktního umění vystupuje mimo jiné historik umění Vojtěch Lahoda, výtvarné kritičky Noemi Smolik a Ludmila Vachtová a další. Pořadem „prostupují“ ukázky z kupkovských textů spisovatele Richarda Weinera nebo básníka J. S. Machara. Ze záznamu z roku 1946 posluchači uslyší malířův hlas uvažující o výtvarném umění a jeho budoucnosti. Zaznívá hudba Gustava Holsta a Bohuslava Martinů.

Výstava Františka Kupky v Praze potrvá až do 20. ledna 2019

Tvůrce Kosmického jara a Amorfy (medailon malíře Františka Kupky)

Nejoblíbenějším akordem se stává červenomodrý, vycházející z pocitu největšího barevného barevně světelného napětí. Tento akord nejlépe slouží dematerializaci objemů a souzní také se zájmem o barevná okna katedrál.
Miroslav Lamač

Pohlížíme-li na hvězdy rozseté po nočním nebi, opakujeme si velmi často, že vše, co existuje, je snad jenom souborem bodů. Ohromný prostor, jenž – jak líčí astronomie – je zabydlen slunci a družicemi, prstenci, mlhovinami a kometami, to jsou pro naše oči jenom zářivé body. – A zase pozorujeme-li mikroskopem jisté malé body, proměňují se našemu zraku v těla a v článkové organismy, jež, jak předpokládáme, jsou složeny z nekonečného množství molekul a atomů. – Nepociťoval-li člověk od nepamětných dob potřebu spojovati čarami hvězdy rozseté v kosmickém prostoru? Kolik bodů, tolik očí, jimiž prostor na nás číhá.

František Kupka: Tvoření v umění výtvarném

František Kupka byl stejně podivuhodný člověk jako umělec. Jeho bezmála románový životní příběh je bohatý na překvapivé obraty osudu a totéž platí o vývoji jeho díla.  V Praze prý byl Kupka vlastencem, změnil si křestní jméno na Dobroš – aby to znělo alespoň trochu jako Aleš – a snad nějak pojil to, co se učil ve škole, s Mánesem a slovanstvím; dlouho jej také zajímal folklór. Mánes byl Kupkovým idolem, jeho portrét visel v ateliéru až do smrti, napsal Miroslav Lamač.

Obrazy Františka Kupky jsou k vidění ve Valdštejnské jízdárně

„V roce 1886 až 1887 ocitl jsem se v Praze na malířské akademii. Bylo tam všecko tak oficielně fádní, že to nestojí za řeč. Po čtyři leta dostával jsem rok co rok školní ceny, a chudák Mařák byl mi velice přízniv a jako rektor akademie vystavoval mě jiným za vzor pilnosti. Mělť zálibu v mých docela mánesovských komposicích. V té době zaměstnávalo mě až náruživě vyvolávání duchů. jednou jsem viděl Manesa, opravdu viděl zcela materielně před sebou, rozmlouval jsem s ním a on mi kýváním hlavy odpovídal. Ostatně jsem podnes přesvědčen, že Manesovo ego existuje při úplném sebevědomí.

V tom čase jsem málo jedl, pil mnoho kávy a čaje, čímž se mozek můj musil ocitnout v jakémsi nepořádku. Chtěl jsem se např. stůj co stůj setkati se zbožňovaným Maňasem kdesi na staroslovanských mohylách… Stal jsem se mediem okultistického kroužku v Praze. Únava nervů, znetvoření morality, ztráta času… (J. S. Machar jako autor „Kupkovy autobiografie“)

Výstava Františka Kupky ukáže jeho nejlepší malby

Obvykle bývá zdůrazňován Kupkův život v Paříži, ale jeho život a umění ovlivnily i vídeňské pobyty. Ve Vídni se zrodil František Kupka intelektuál a knihomol, chtěl se vyrovnat vídeňské duchovní elitě: četl Bergsona, Platóna, Paracelsa, Nietzscheho. Ve Vídni se seznamuje s německým malířem a theosofem Karlem Diefenbachem a na čas vstupuje do jeho umělecké a duchovní komunity v Hüttelsdorfu. Stává se přísným vegetariánem a každý den pravidelně cvičí, což dodržuje celý život.

02442829.jpeg

V habsburské metropoli se živí hlavně portrétními zakázkami. Přivydělává si i jako spiritistické médium. O spiritismus se jako rodák z východních Čech malíř vždycky zajímal. A tady také maluje obraz „Poslední sen umírajícího Heinricha Heina“, který má obrovský úspěch.

Po ranní sprše cvičím v zimě v létě zcela nahý v zahradě. Vykonávám je jako modlitbu, jíž se obracím k vycházejícímu slunci, tomuto velikému ohňostrůjci, v krásné roční době za zpěvu ptáků a proniknut jsa v celém těle vůněmi a světelnými paprsky; žiji tak nádherné okamžiky, vyzdobené nuancemi, řinoucími se z titanské klaviatury barev.
František Kupka

Ve Vídni se potkával se svým velkým přítelem, básníkem J. S. Macharem, který tam v časech dunajské monarchie pracoval jako bankovní úředník. Kupka navrhoval obálky Macharových knih, básník zase napsal Kupkův životopis v první osobě!! „Slýchal jsem také, že pravým otcem mým byl kněz… Když jsem byl sedlářským učedníkem, řekl mi jednoho dne můj pan mistr: „Ty, Francku, řekni mi upřímně, co z tebe bude? Do tohohle řemesla dávno nepatříš, vůbec tvůj táta byl flanďák a ty máš něco po něm. Studovat jsi měl!“

Z retrospektivní výstavy František Kupka (1871–1957). Grand Palais, Paříž 2018

Jako Kandinskij analyzoval Kupka uspořádání, funkci a význam bodu, linie, roviny a barvy. Jako výrazový prostředek univerzálních hodnot musí každý výtvarný prvek být použit způsobem odpovídajícím jeho funkci. V korespondenci se podepisoval jako symfonik barev.

Názvy Kupkových obrazů připomínají básnické obrazy

Amfora – Dvoubarevná fuga, Kosmické jaro, Teplá chromatika, Sólo hnědé čáry, Příběh o pestících a tyčinkách, Tvar oranžové, Promenáda bílé čáry, Bílé rytmy na černé, Ocel pije, Ocel kvete, Synkopovaná sklenice piva.

„V Kosmických jarech a Tvoření se rozvíjení kosmických rytmů obohacuje o nové motivy související se vciťováním do procesů, s nimiž se umělec seznamoval při studiu biologie a geologie,“ píše o malíři Miroslav Lamač. „Prostor obrazů a zaplňuje barokním bujením drobných forem, v nichž ožívají bizarní útvary skal z pobřeží Bretaně, stejně jako překvapivý svět tvarů a barev viděných pod mikroskopem. To vše je spojeno v univerzální, zvláštním způsobem oživené pulsující hmotě proměnlivého charakteru. Kupkova „pralátka světa“ tu krystalizuje, teče, tryská, chladne, tuhne, a opět bobtná, nadouvá se, vzpíná, vznáší, plyne prostorem.“

Výstava František Kupka 1871–1957
07. 09. 2018 - 20. 01. 2019
Otevřeno denně 10–18, ve středu 10–20
Valdštejnská jízdárna, Valdštejnská 3, Praha 1

autor: Jiří Kamen
Spustit audio