František Kožík: Cesta k pramenům. Dramatické obrazy z mládí Josefa Mánesa

V popředí děje stojí umělecké směřování a výtvarná činnost Josefa Mánesa (1820–1871), při tom se nepřímo vykresluje jeho osobnost, vztahy s rodinou i politické názory. Vyprávění začíná roku 1840 v době personálních změn na pražské výtvarné akademii. Nastupuje nový ředitel, průměrný mnichovský malíř Christian Ruben, který chce přinést umění, jež vládne v mnichovských galeriích. Po Rubenově příchodu na školu ztrácejí své dosavadní postavení Josefův otec a strýc. Otec umírá a na jeho místo vedoucího ateliéru krajinomalby je dosazený Rubenův bratranec.

Josef, který na akademii studuje, je s novým vedením v názorovém konfliktu, a to ho dožene až k opuštění školy a cestě do Mnichova, kde chce nasbírat nové zkušenosti, získat uznání a dokázat tak, že jeho umělecké směřování je správné. Pobyt v cizině ještě víc umocní jeho vlastenecké cítění a vrací se do Prahy s novou tvůrčí vizí. Chce malovat místa, kterými ho vodíval tatínek, svou pozornost však neupíná k vesnické krajině, ale k vesnickému lidu. Ten je pro něj opravdovým národem, pravdou.

„Když už jsem jednou poznal pravdu a uvěřil jsem jí, tak už se jí nedokážu zpronevěřit,“ říká hlavní hrdina, kterého pro rozhlasové zpracování Cesty k pramenům ztvárnil v režii Ludvíka Pompeho tehdy osmadvacetiletý Václav Postránecký. V roli Antonína Mánesa uslyšíme Otomara Korbeláře, jako sestru Amálii Růženu Merunkovou, v roli Christiana Rubena Eduarda Dubského a mnohé další.