Frank Lloyd Wright: Živé město
Výstava rozsáhlého Wrightova díla, které vytvořil během svého dlouhého života, je u nás první příležitostí umožňující jeho důkladnější poznání.
Wright, který zemřel v roce 1959, jakoby zmizel z obzoru. V podmínkách industrializované výstavby panelových sídlišť byl u nás jeho vliv na architektonickou tvorbu téměř zcela umrtven. Architekti věděli o jeho domech prérie, které vznikaly na přelomu 19. a 20. století ve vilových předměstích Chicaga, o imperiálním hotelu v Tokiu, o vile nad vodopádem z 30. let a o fantastickém zimním táboře v Arizoně, známým jako Taliesin East. Po válce k nám dospěla zpráva zpráva o stavbě Gugggenheimova spirálového muzea v New Yorku a dokonce o návrhu mrakodrapu o výšce celé jedné míle.
Název výstavy však ukazuje na jinou stránku Wrightovy tvorby: Living City - Žijící město. Začátkem 30. let Wright se svým společenstvím Taliesin vypracoval utopický projekt nazvaný Broad Acre City, Město velkých akrů, v němž každému obyvateli Spojených států přidělil pozemek o rozloze jednoho nebo několika akrů. Každý pozemek měl svůj dům - farmu, pro který rovněž vypracoval vzorové projekty, nazývané Domy Usonie. Navázal na Jeffersonskou pravoúhlou síť členící celé teritorium Spojených států a jako romantický odpůrce průmyslových velkoměst a extrémní individualista vyhlásil totální desurbanizaci amerického prostoru. Své ideje o tom, jak má svá města budovat pravá demokracie, zdůvodňoval výjimečným postavením umělce ve společnosti. Tvrdil, že umělec-tvůrce je svou povahou i funkcí předurčeným vůdcem celé společnosti, žeprostřednictvím viditelné formy interpretuje její řád. Umělec rozumí nejen duchu své epochy, ale má i schopnost ji transformovat, jeho umělecké principy platí pro celou společnost.
Tak promítal Wright do utopie své individuální vize a dokonce se v Domech Usonie pokoušel o jistou sociální diferenciaci, protože ty měly být přístupny i středním vrstvám obyvatelstva a do jisté míry racionalizovány a částečně prefabrikovány. Po druhé světové válce Wright pokračoval v rozvíjení utopie Broad Acre City, ale její pole mu sloužilo za ideální terén, na němž rozmisťoval své architektonické projekty a promítal své vize.
V roce 1958 vydal knihu The Living City, jež dala výstavě název. Na velkých pozdních kresbách ideální krajiny Broad Acre, dominující ve druhé části výstavy, se mezi zelení stromů a poli, plnými úrody, prostírají jako nějaké architektonické šperky budovy občanských a obchodních center, administrativních věží podobajících se skulpturám, stadiony, přímé dálnice s důmyslným křížením, a nad tím vším se vznášejí, jakoby měly nahradit ptactvo, helikoptéry ve tvaru létajících talířů.
Jako elek je výstava pojata a uspořádána podle typlogických druhů staveb: stavby rezidenční, administrativní, obchodní, zábavní, univerzitní, kostely aj., ne však zcela důsledně. Chronologická orientace je skrytá a výrazněji vyznívá teprve v pozdních ideálních vizích. Důležitou roli zde proto hrají videa, která ukazují dvě vrcholná Wrightova díla, např. Taliesin North ve Wiskonsinu a Taliesin East v Arizoně. Tam si uvědomujeme podstatné rysy toho, co Wright označoval jako organickou architekturu - hluboký smysl pro krajinu a její podstatu, pro staré indiánské kultury a hlavně pro japonskou kulturu.
Wrightův vývoj byl velice složitý. Procházel několika zcela odlišnými periodami - obdobím domů prérie před 1. světovou válkou, mnohotvárným meziválečným obdobím plným náročného hledání a objevů a konečně poválečným obdobím, v němž znovu hledá zcela nové cesty. Výstava je významnou kulturní událostí, dává divákům nahlédnout do hlubokých vrstev architektonické tvorby médiem Wrightovy osobnosti. Můžeme doufat, že účinně přispěje ke kultivaci naší domácí tvorby. Výstavu doprovází český katalog v redakci prof. Vladimíra Šlapety, jehož obsáhlé studie seznamují čtenáře s Wrightovou osobností.
Wright, který zemřel v roce 1959, jakoby zmizel z obzoru. V podmínkách industrializované výstavby panelových sídlišť byl u nás jeho vliv na architektonickou tvorbu téměř zcela umrtven. Architekti věděli o jeho domech prérie, které vznikaly na přelomu 19. a 20. století ve vilových předměstích Chicaga, o imperiálním hotelu v Tokiu, o vile nad vodopádem z 30. let a o fantastickém zimním táboře v Arizoně, známým jako Taliesin East. Po válce k nám dospěla zpráva zpráva o stavbě Gugggenheimova spirálového muzea v New Yorku a dokonce o návrhu mrakodrapu o výšce celé jedné míle.
Název výstavy však ukazuje na jinou stránku Wrightovy tvorby: Living City - Žijící město. Začátkem 30. let Wright se svým společenstvím Taliesin vypracoval utopický projekt nazvaný Broad Acre City, Město velkých akrů, v němž každému obyvateli Spojených států přidělil pozemek o rozloze jednoho nebo několika akrů. Každý pozemek měl svůj dům - farmu, pro který rovněž vypracoval vzorové projekty, nazývané Domy Usonie. Navázal na Jeffersonskou pravoúhlou síť členící celé teritorium Spojených států a jako romantický odpůrce průmyslových velkoměst a extrémní individualista vyhlásil totální desurbanizaci amerického prostoru. Své ideje o tom, jak má svá města budovat pravá demokracie, zdůvodňoval výjimečným postavením umělce ve společnosti. Tvrdil, že umělec-tvůrce je svou povahou i funkcí předurčeným vůdcem celé společnosti, žeprostřednictvím viditelné formy interpretuje její řád. Umělec rozumí nejen duchu své epochy, ale má i schopnost ji transformovat, jeho umělecké principy platí pro celou společnost.
Tak promítal Wright do utopie své individuální vize a dokonce se v Domech Usonie pokoušel o jistou sociální diferenciaci, protože ty měly být přístupny i středním vrstvám obyvatelstva a do jisté míry racionalizovány a částečně prefabrikovány. Po druhé světové válce Wright pokračoval v rozvíjení utopie Broad Acre City, ale její pole mu sloužilo za ideální terén, na němž rozmisťoval své architektonické projekty a promítal své vize.
V roce 1958 vydal knihu The Living City, jež dala výstavě název. Na velkých pozdních kresbách ideální krajiny Broad Acre, dominující ve druhé části výstavy, se mezi zelení stromů a poli, plnými úrody, prostírají jako nějaké architektonické šperky budovy občanských a obchodních center, administrativních věží podobajících se skulpturám, stadiony, přímé dálnice s důmyslným křížením, a nad tím vším se vznášejí, jakoby měly nahradit ptactvo, helikoptéry ve tvaru létajících talířů.
Jako elek je výstava pojata a uspořádána podle typlogických druhů staveb: stavby rezidenční, administrativní, obchodní, zábavní, univerzitní, kostely aj., ne však zcela důsledně. Chronologická orientace je skrytá a výrazněji vyznívá teprve v pozdních ideálních vizích. Důležitou roli zde proto hrají videa, která ukazují dvě vrcholná Wrightova díla, např. Taliesin North ve Wiskonsinu a Taliesin East v Arizoně. Tam si uvědomujeme podstatné rysy toho, co Wright označoval jako organickou architekturu - hluboký smysl pro krajinu a její podstatu, pro staré indiánské kultury a hlavně pro japonskou kulturu.
Wrightův vývoj byl velice složitý. Procházel několika zcela odlišnými periodami - obdobím domů prérie před 1. světovou válkou, mnohotvárným meziválečným obdobím plným náročného hledání a objevů a konečně poválečným obdobím, v němž znovu hledá zcela nové cesty. Výstava je významnou kulturní událostí, dává divákům nahlédnout do hlubokých vrstev architektonické tvorby médiem Wrightovy osobnosti. Můžeme doufat, že účinně přispěje ke kultivaci naší domácí tvorby. Výstavu doprovází český katalog v redakci prof. Vladimíra Šlapety, jehož obsáhlé studie seznamují čtenáře s Wrightovou osobností.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.