Francisco Coloane: Země zapomnění

Chilský prozaik Francisco Coloane (1910–2002), tento „samouk literatury“ a muž devatera řemesel, byl celý život rozpolcen mezi intelektuální a manuální prací: jako zaměstnání střídal novináře v Santiagu s honákem krav v Patagonii, soudního úředníka s nunvářem v Ohňové zemi, vládního úředníka s námořníkem, s prodejcem koksu, s pastýřem. Sám vysvětluje svou nestálost a sklon k tuláckému životu dvojdomostí rodinného původu: jeho otec byl velrybář, zatímco matka byla majitelkou pozemků.

S trochou nadsázky by se dalo říci, že Coloane dřív začal sám psát, než četl. Jako své oblíbené autory později uváděl Conrada, Melvilla, Stevensona, Verna a Hemingwaye.

V povídce s názvem Země zapomnění ze souboru Ohňová země líčí autor jedno putování do jihoamerického vnitrozemí, putování pustinou, kde je „mezi nesčetnými kanály a fjordy takových nádherných prérií spousta a nikdo neví, proč zůstávají opuštěné. Jsou to zkrátka země zapomnění.“