Found in translation / Nalezeno v překladu. Dialog mužů, které spojuje revolta proti totalitě
Radiodokument prostředkuje setkání dvou mužů různých národností i věku, které spojuje vztah k Česku, politická angažovanost a revolta vůči totalitnímu režimu. Maxim Ščur musel odejít z Běloruska a emigroval do Čech. Per Larsson jako Švéd a novinář podporoval protirežimní činnosti Charty 77. Oba své zkušenosti sdílejí v nevlastním jazyce, v češtině. Ve vyprávění vznikají trhliny, konstrukce příběhu, výklad minulosti dostává nový nádech.
Tehdy byl anarchismus v Bělorusku silně ovlivněn situacionismem. Dělali jsme politické happeningy založené na recesi, satiře.
Maxim Ščur
Je duben 2018 a v Praze se na popud režiséra Dmitri Plaxe setkávají dva muži. Peter Larsson a Maxim Ščur.
Radiodokument o jejich setkání zkoumá, jaké to bude, když o politických aktivitách, kterými se v minulosti oba zabývali, budou vyprávět v jazyce, který jim není vlastní. Vzniknou nová místa odkud se kriticky podívat na historii Československa? Podaří se objevit v poměrně zahuštěné mapě téměř současných dějin nová, bílá místa?
Jak se na totalitní režim v Československu a porevoluční dění dívá Švéd, Peter Larsson? Jak ho vidí Maxim, který utekl před vězením z jedné části Sovětského svazu do jiné, odlehlejší části?
Patřím do generace, která byla v 60. letech silně ovlivněna maoismem.
Peter Larsson
Peter Larsson je Švéd, novinář, který se po roce 1968 zajímal o politické dění v Československu. Po roce 1977 ve Švédsku organizuje podporu pro Nadaci Charty 1977. Po roce 1989 začal Per Larsson v Československu podnikat a žít.
Maxim Ščur, spisovatel a překladatel v roce 1998 ve svých 21 letech utekl z Běloruska do Čech kvůli protirežimním aktivitám. Prošel detenčními centry pro žadatele o azyl. Svou první manželku potkává v Čechách, je to Švédka a pracuje později v turistické firmě Petera Larssona.
S ohledem na emocionální paměť se v dokumentu použití jazyka a způsob tradování stává samotným tématem setkání, potažmo vztahování se k minulosti. Čeština a s ní spojené ustálené obrazy, tradice navyklých způsobů vyprávění i konzervace minulosti se v průběhu dokumentu stávají fonetickou strukturou, ve které se vrství paměťové stopy jedna přes druhou, aby vznikl zvukový otisk co možná nejvěrnější.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka