Fotograf Martin Liebscher je sám sobě modelem

Přistupujeme blíž a poznáváme známý Scharounův sál s orchestrem ve středu místnosti, stupňovitě lemovaným řadami diváků. Vidíme hudebníky hrající na nástroje, dirigenta mávajícího taktovkou a usuzujeme, že se jedná o klavírní koncert. Na pódiu stojí křídlo a klavírista zrovna uhodil do kláves. Dirigent má méně vlasů a nejinak je tomu i u klavíristy. Také hudebníci mají stejné ‚vysoké čelo', jsou to všechno muži. Pohled do řad diváků: výhradně mužské publikum oblečené do smokingu. Teď už máme jistotu: celý sál - hlediště i jeviště - je zaplněn pouze jednou osobou v nesčetných pózách. Fotografie je dokonalou koláží. Teď již uvolněně studujeme detaily. Ta klonovaná osoba se chová dost prapodivně. Některá vyhotovení spí, některá sedí na zemí a přihýbají si z lahve. Některá stojí, jiná visí za zábradlí. Ve druhé řadě jedno spí, nataženo přes tři sedadla. Vlastně jeden velký chaos.

Velkoformátové fotografie Martina Liebschera jsou digitálními montážemi tisíců jednotlivých záběrů jeho osoby v různých pózách. Tyto ‚rodinné' fotografie, zobrazující pouze jednoho rodinného příslušníka jsou vlastně hrou pro jednu osobu, inscenovanou v nejrůznějších prostředích - v kancelářích, v divadle, na pláži, ale i v továrně a na burze. Liebscherova 37 metrů dlouhá fotografická montáž z roku 1995 vešla jako ‚nejdelší skupinová fotografie s jednou osobou' do Guinessovy knihy rekordů. Na počátku jeho umělecké kariéry stály fotografie, na kterých byl portrétován pouze třikrát. Jedna z posledních panoramatických prací je z milánské La Scaly a Liebscher je na ní vyobrazen třiapůltisíckrát. Jako jediný člověk na světě seděl na všech místech této slavné opery.

Martin Liebscher se narodil ve Speyeru a studoval na frankfurtské umělecké škole Städel a na londýnské Slade School of Fine Art. Od roku 1997 přednáší obor fotografie na Vysoké umělecké škole v Offenbachu. Měl kolem 40ti samostatných výstav v celém světě a zúčastnil se ještě vetšího počtu hromadných fotografických exhibicí. Jeho umělecká koncepce nemá nic společného s narcismem. 'Používám sám sebe jako materiál,' vysvětluje Liebscher. 'Dělám to z jednoho prostého důvodu: nepotřebuji režijní pokyny a tudíž mohu tvořit spontánně.'

Liebscher není první, který uplatnil ve svých pracích nápad rozmnožení vlastní osoby. Připomeňme legendární fotografii Martina Duchampa z roku 1917 'U stolu', na které sedí pět Duchampů okolo stolu a kouří dýmky. Nebo olej Lucase Cranacha staršího 'Herkules a Omfalé' ze 16. století - vedle Herkula, tatáž Omfalé čtyřikrát. U Cranacha to zřejmě nebyl umělecký záměr, ale spíše nutnost - získat vhodný model nebylo tenkrát tak jednoduché. Výsledný efekt je však podobný.

Letos Martin Liebscher získal za svou knihu s 'D'Artagnanovským' titulem 'Jeden za všechny' Německou cenu za fotografickou publikaci. Jeho nejnovější projekt: obálka alba Beatles Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band...

Martin Liebscher: Einer für alle, text Peter Bremer, nakladatelství Hatje Cantz, 2009