Flore Laurentienne – Volume II.

(…) Ani jedna ze skladeb nepůsobí jako školní cvičení, ale je organickou součástí celku. Jednou hudba Flore Laurentienne připomene prostou krásu Erika Satieho, podruhé melodickou vytříbenost Michaela Nymana (i s potřebným retro feelingem), potřetí zasněnost současných neoklasiků. I ti totiž rádi poměřují orchestrální atmosféru s rozsáhlými možnostmi elektronického světa, jako například Óláfur Arnalds. Tak či onak Mathieu David Gagnon na druhém albu potvrdil mediální šum, který okolo projektu Flore Laurentienne s vydáním debutu vznikl. I pokračovatel, který po započaté cestě kráčí dál, má sílu zaujmout velké množství fanoušků a překlenout tak často hlubokými příkopy oddělené hudební světy.  (…)