Festival Tabook se zaměří na samotu – zdroj blbé nálady i skvělých nápadů. Ten střet nás zajímá, říká Tereza Horváthová
Knihy a příběhy v nich miluje od dětství, v nakladatelství Baobab chce ale vydávat jen ty, se kterými zcela souzní. Její rodina čítá manžela a osm dětí, na přelomu září a října se ale pokaždé ještě krapet rozroste. Do jejího domovského Tábora totiž přijedou návštěvníci knižního festivalu Tabook (1.–3. října), který s partou nadšenců už devět let organizuje. Terezu Horváthovou do Vizitky pozvala Markéta Kaňková.
Už na jaře tušila, že tradiční podzimní festival malých nakladatelů Tabook bude kvůli koronavirové pandemii jiný. Pár dní před začátkem akce tak Tereza Horváthová může jen tipovat, kolik z plánovaných pětadvaceti zahraničních hostů na letošní devátý ročník dorazí. Tabook je na interakci s lidmi, kteří se knižní kulturou a ilustrací zabývají v zahraničí, založený. Letos se měli návštěvníci potkat hlavně s hosty ze zemí bývalé Jugoslávie. Prozatím se tak v programu sází na ty, kteří dlouhodobě žijí v České republice, například na bosenského básníka a prozaika Adina Ljucu anebo dokumentaristku Ivanu Miloševič.
Letošní Tabook má stylový podtitul Možnosti samoty. „Nás na samotě zajímá (ten) střet. Samota jako něco ubíjejícího a na druhé straně jako něco, co generuje potenciál,“ vysvětluje Tereza Horváthová. Dodává, že téma ji možná podvědomě napadlo v čase, který sama trávila na jednom ostrově. Na Tabooku bude mít samota podobu dostatečných odstupů a roušky přes tvář, přednášky filosofa Miroslava Petříčka anebo třeba diskuse nad loňským románem Zlodějka mýho táty od Petry Hůlové.
Šup s ním do sklenice
Kromě festivalu Tabook se Tereza Horváthová věnuje vlastní literární tvorbě a spolu s manželem, ilustrátorem a pedagogem Jurajem Horváthem, už dvacet let pod značkou Baobab vydává obrazové a ilustrované knihy pro děti. Pod jednou velkou korunou tak spojila skoro všechno, co ji v životě baví: čtení, autorské psaní, ilustrace i organizační práce.
Houževnatost a energii ke zvládnutí všech aktivit a početné rodiny čítající osm dětí má prý po babičce, schopnost jít za svým zase po tátovi, literárním a divadelním kritikovi Sergeji Machoninovi. „V době dospívání mě nejvíc ovlivnilo, jak věci kolem sebe kritizoval a nebál se jít do střetu.“ V oboru se ale nepotatila. Ačkoliv vystudovala francouzskou filologii, práce kritičky ji nikdy nelákala. „Táta při psaní kritik říkal, že trpí. „Já při tom trpím taky. Když jsem pak ale začala psát dětské knížky, zjistila jsem, že mi to jde zlehka. A že právě tohle je směr, ve kterém se chci zlepšovat.“
Vedle textů pro děti – za knihu Modrý tygr dostala v roce 2005 cenu Zlatá stuha – se občas věnuje také poezii. „To je ale jen paralelní linka, která někdy spí, někdy vystrčí růžky. Poezie je pro mě vlastně spíš deník,“ říká a přidává historku z vlaku cestou do Prahy. S sebou si vzala jeden z kupy zápisníků a nečekaně v nich objevila dva deníkové zápisky z doby, kdy se rodil Tabook. Posluchači Vizitky se tak dozvěděli, že ve hře byl i název Kniha září.
Čtěte také
Mimochodem, ani o deníky nebude na Tabooku nouze. V táborské galerii U Radnice spolu s manželem uspořádala deníkovou výstavu koláží otevřených stránek. K vidění tu bude i deník rozstříhaný na kusy a napěchovaný do sklenice. Tak, jak to se svými poznámkami provedla skvělá výtvarnice Kateřina Černá.
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Tereza Horváthová mluví o sborovém zpěvu, o důležitosti chaosu i o novém povedeném „baobabím“ titulu od Jakuba Plachého.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
