Fantastické Obludárium bratří Formanů
Po úspěšných velkých projektech Bouda, Nachové plachty a odskočením do svatostánku českého divadla (Kráska a zvíře, Dobře placená procházka) přichází divadlo bratří Formanů s představením Obludárium. Obloukem se tak přes romantické prostředí lodi a klasický divadelní prostor vrací tam, kde kdysi začala Bouda - do divadelního stanu.
Tentokrát se však jedná o stan, který není pouhým zastřešením pro představení, ale sám o sobě je výtvarným dílem - byl vytvořen speciálně pro potřeby představení. Diváci jsou v několika řadách a ve dvou patrech namačkáni jako sardinky kolem kruhové arény, což už samo o sobě vytváří jakési společné spiklenectví - být u něčeho zcela mimořádného. Už samotné usazování diváků (vždy po třiceti kusech) je totiž neformální součástí nové formanovské inscenace. Pokud jste mezi prvními, kdo se do stanu dostanou a čekáte až budou usazeni ostatní, můžete si mimo žasnutí nad posetmělou atmosférou mezitím točit kličkou a vyrábět tak živou elektrickou energii v blízkých lucernách, stejně jako to během představení dělají účinkující či někteří zatažení diváci.
Obludárium není klasickým představením se začátkem, příběhem a koncem. Formani si tentokrát vyzkoušeli něco jako "pokleslou freak show", která však má často velmi blízko k žánru nového cirkusu. Během dvou hodin jsou divákům takřka beze slov předváděni nejrůznější obludy a lidské zvláštnosti. Od vlčí ženy - barové tanečnice nebo mořské panny, přes komické přerostlé hlavouny, tančící bratry, až k vyloženě akrobatickým kusům. Jednotlivými výstupy provází na střídačku mírně dekadentní uvaděč nebo samotný principál. Všechno, co by se v Obludáriu mohlo zdát z vnějšího pohledu jako pokleslé, je samozřejmě záměrná nadsázka.
Obludárium je poezií samo pro sebe, především díky neuvěřitelné výtvarné invenci - fantazie je opět základním stavebním prvkem. Když se úzkým prostorem stanu vznáší nahoru a dolů pětimetrová sukně jakési "větrné pěvkyně" nebo na scénu vyběhne dvoumetrová loutka koně, kterého osedlá živá akrobatka, spadne vám čelist - ať vám je pět nebo padesát let. Ještě dlouho vás bude mrazit v zádech... Hojně je v představení využíván i pohyb, choreografie se často a ráda sveze na točně uprostřed jeviště. V kombinaci s živou kapelou je cirkusový obraz úplný. V hudbě je velmi znát zásadní přínos Jardy Svobody, který pro Obludárium použil jak svižné "dechno" skladby ala staré období Trabandu, tak jemnější melodie.
Sázím na to, že na Obludáriu v sobě každý probudí své "vnitřní dítě" a má chuť vstřebávat jemný humor, chvíli se smát a chvíli zase úplně obyčejně bát. Žasnout nad často dojemnými osudy neobyčejných bytostí, které patří fantazii nebo byly skutečně vláčeny po cirkusových štacích a vystavovány na odiv. Aby toho nebylo málo, ale dalo se to lépe vydýchat, na konci představení se v aréně majestátně otvírá bar (podobně jako to kdysi dělal u nás hostující francouzský soubor QueCirQue) a herci se stanou barmany.
České turné Obludária pro tento rok bohužel skončilo. "Předpokládáme, že se představení vrátí do Čech až na podzim příštího roku, do té doby bude uváděno v zahraničí," objasňuje produkční divadla, Blanka Borůvková. ...zdá se, že to je jediná chyba tohoto smělého projektu.
Nejposlouchanější
-
Tragédie Liblice. Mysteriózně-špionážní vesnické krimi s prvky utopického thrilleru z dílny VOSTO5
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
