Eugéne Ionesco: O čase a smrti
Úvaha z knihy deníkových záznamů, vzpomínek a názorů rumunsko-francouzského dramatika Střípky z deníku.
Poslouchejte na Vltavě 30. září 2015 v 15:05. Po odvysílání se zamyšlení objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do úterý 6. října 2015.
Jako dítě mluvil Eugen Ionescu zprvu francouzsky, rumunštině se musel po příchodu do Rumunska znovu učit. Navštěvoval lyceum sv. Sávy v Craiově a v letech 1929–1933 studoval romanistiku a francouzskou literaturu na univerzitě v Bukurešti. Od roku 1935 působil tři roky jako profesor francouzštiny na Národním lyceu v Bukurešti a zabýval se literární a divadelní kritikou. Ještě za svých studií na univerzitě se seznámil s Emilem Cioranem a Mirceou Eliadem a stali se přáteli na celý život.
Eugen Ionescu patří mezi hlavní představitele absurdního divadla (franc. Nouveau Théâtre – Nové divadlo), jež je jedním z nejvýznamnějších úkazů v divadelní kultuře 20. století. Absurdní drama upozorňuje na problémy společnosti, nevysvětluje a nepoučuje. Zaměřuje se na člověka, který je sužován potřebou něco světu sdělit, který ale zároveň cítí, že nemá, co by sdělil. Ionescu psal převážně francouzsky a jeho hry byly hojně uváděny i v cizině.
Střípky z deníku psal Ionescu v polovině šedesátých let, zčásti na curyšské klinice, kde se vzpamatovával z dlouholeté životní krize. Zřejmě se v něm tehdy prohloubily stavy zoufalství, únavy a marnosti, které jej postihovaly odedávna. V proudu zápisů, které se podobají spíše drobným shrnujícím úvahám než konkrétním deníkovým záznamům, umisťuje poslední pocity skutečného štěstí až do raného dětství, kdy ještě neobjevil smrt a nevnímal dravě unikající čas. Zachycuje několik existenciálních ohnisek života, které se mu stávají jakýmsi posledním útočištěm smyslu. Klade si otázky, které by mu umožňovaly dál žít a dál tvořit. Ionescovy záznamy, ač vysílané z tísně, nevyvolávají zrcadlově tíživé pocity, snad i proto, že autor sám chápal psaní deníku jako součást své terapie. Text je většinou prostý, místy groteskní a fantastický, je plný mezer, děr a přeryvů.
V roce 1970 byl zvolen členem Francouzské akademie. Zemřel ve svém pařížském bytě za ne zcela vyjasněných okolností 28. března 1994. Pohřben je na hřbitově Montparnasse v Paříži.
Čte: Petr Šporcl
Autor: Eugéne Ionesco Překlad: Danuše NavrátilováRežie: Olga Šubrtová
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
