Eseje Jiřího Duchka

Hlína, hrnčířský kruh a pracující hrnčíř – to jsou výjevy a obrazy známé z nejstarších mýtů a vyprávění. A současně to mohou být také metafory tvoření i stvoření světa. Hrnčíř Jiří Duchek, který ve svých dlaních vykroužil nejeden džbán či hrnek, se ve svých textech Dno džbánu a O čem hrnek mlčí pokouší přiblížit k tajemství těchto předmětů našeho všedního života. Ke džbánu, resp. hrnku, které nesou nejen obsah a mají estetickou hodnotu, ale jsou také pamětí – spojují nás s minulostí i budoucností, s mrtvými a živými.

V textu Svět je posvátná nádoba autor formuluje, čím je pro něj tvar a forma (nebo prázdnota a plnost), a jaké vrstvy paměti může hrnčíř objevit ve džbánu – nejen ve slově „džbán“, ale i v jeho nitru.