Ernest Hemingway: Povídky

„Jste všichni ztracená generace,“ napsala Gertruda Steinová o amerických spisovatelích, kteří prošli 1. světovou válkou a v životě si nesli s sebou její traumata. Z amerických prozaiků sem patří William Faulkner, Francis Scott Fitzgerald a Ernest Hemingway. Posledně jmenovaný se narodil roku 1899 v Oak Park (dnes předměstí Chicaga) jako jedno ze šesti dětí v rodině lékaře a velmi zbožné matky. Jeho otec spáchal sebevraždu. Hemingway později napsal, že pro spisovatele je nejlepší školou nešťastné dětství.

V roce 1918 nastupuje do války, na italské frontě je vážně zraněn. Po skončení rekonvalescence se vrací do Evropy jako žurnalista. Ve 20. letech žije v Paříži a ve Španělsku, autentické zážitky přetavuje do prozaických textů a vypracovává si vlastní stručný moderní styl, za který je později obdivován a odměněn Pulitzerovou cenou (1952) a Nobelovou cenou za literaturu (1954).

Fitzgerald a Hemingway. Hra Scott a Hem odkrývá pozadí bouřlivého přátelství

• Upravit
• Smazat

Bouřlivé přátelství hlavních představitelů „ztracené generace“ - amerických spisovatelů Francise Scotta Fitzgeralda a Ernesta Hemingwaye je tématem hry současného amerického dramatika Marka St. Germaina nazvané Scott a Hem.

Jeho soukromý život je rozháraný, je celkem čtyřikrát ženat, trpí nespavostí, depresemi, bolestmi hlavy. Vyhledává dobrodružství, cestuje, obdivuje lovce, toreadory, muže na hraně nebezpečí. Stává se bohatým a obdivovaným spisovatelem, žije na Kubě, sympatizuje s revolucí Fidela Castra. Neustále bojuje se strachem z vyčerpání tvůrčí potence, s každou novou knihou překonává vlastní úzkost. Je mistrem dialogu, jeho styl je formálně jednoduchý, s hlubokým vnitřním prožitkem v podtextu, psychologicky věrohodný bez vysvětlování, mužný. Jeho líčení jsou metaforická, ať je to zápas toreadora s býkem nebo rybáře s rybou. Skrytý smysl nacházíme i v povídkách, kde se zdánlivě jenom vysedává v kavárnách a mlčí. Díky smyslu pro detail a atmosféru jsou jeho texty svým způsobem dokumentem doby, v níž žil, se všemi omyly, humanitními ideály i vášní pro násilí.

Ernest Hemingway nakonec zápas se sebou samým prohrává. Zastřelil se časně ráno před svým domem v Idaho 2. července 1961.

Je autorem mnoha velkých románů, ale silné příběhy přináší i řada Hemingwayových krátkých próz. Tři povídky, v nichž autor staví hrdiny do nelehkých, až mezních životních situací, vybíráme do vltavského vysílání tohoto týdne.

Můj táta

Malý americký kluk Joe miluje koně stejně jako jeho táta žokej. Protloukají se po evropských závodištích, jak jen to jde. Z Milána se stěhují do Paříže. Joeův táta vymění práci v sedle za podivný svět dostihových sázek. A také za alkohol. Když máte ty správné známosti a kontakty, dají se sázkami vydělat docela slušné peníze. Dokonce tolik, že si Joeův táta jednoho dne splní sen a koupí vlastního koně a sám začne znovu závodit. Jenomže štěstí je zatraceně vrtkavé a pomíjivé...

Krátké štěstí Francise Macombera

Lov divokých zvířat v Africe je oblíbenou zábavou bohatých Američanů. Takoví jsou i manželé Macomberovi, kteří na safari vyrazili v doprovodu profesionálního lovce Wilsona. Vše je dokonale naplánováno a úspěch zaručen.

Jenomže bezprostřední kontakt se skutečnou divokou přírodou nečekaně odhaluje i dosud pečlivě skrývané stránky lidských charakterů. A občas působí i jako katalyzátor vztahů. Francis Macomber tak během krátké chvíle prožije bolestné poznání i očistné dozrání. Přesto netuší, že největší nebezpečí možná vůbec neskýtají divoké šelmy.

Hlavní město světa

Toreadorská povídka, která se však neodehrává v aréně, ale v jedné restauraci v „hlavním městě světa“ – v Madridu.