Když nemoc život zkouší. Povídky Oskara Bauma, Lva Blatného, Josepha Rotha a dalších autorů

Oskar Baum: Mladé pokolení

Nemocné židovské matce už nezbývá mnoho sil ani času. Z posledních sil chce zvrátit rozhodnutí svých dětí. Dcera Irena chce odjet do Palestiny, syn Jan je členem buršáckého studentského spolku a chce konvertovat ke křesťanství. Paní Mendlová naposledy naléhá na své dospívající děti, aby se vzdaly svých plánů, se kterými nemůže souhlasit.

Spisovatel Oskar Baum (1883–1941), ač nevidomý, byl bedlivým pozorovatelem společenského dění kolem sebe. Obraz generačních rozporů v pražských židovských měšťanských rodinách se objevuje v několika jeho prózách. Povídka Mladé pokolení vyšla ve sborníku Das Jüdische Prag v roce 1917. Text pro rozhlas přeložila germanistka Ingeborg Fialová a jde o vůbec první překlad této povídky do češtiny.

Vladimíra Valová: Love story, Olga

Dvě povídky o smrti i o životě z autorčiny prvotiny Do vnitrozemí, nominované na Cenu DILIA Litera pro objev roku. Oba texty dokonale vystihují celou náladu knihy – lehce pochmurnou a depresivní.

Vladimíra Valová pochází z Třebíče, kde pracovala jako redaktorka regionálního Deníku a posléze v místním knihkupectví. Své vlastní povídky začala psát v roce 2009 a některé z nich se dostaly na stránky literárního časopisu Host. A právě stejnojmenné nakladatelství je pak vydalo v roce 2017 i knižně. Druhou autorčinu sbírku povídek Ptáci jsou dosud nečitelní vydalo v roce 2024 nakladatelství Vyšehrad.

Lev Blatný: Pikolíkovo vyhnanství a smrt, Poselství

Jsou na světě dvě nadlidské síly, které spolehlivě sklátí nešťastníka do hrobu. Je to láska a nemoc. Dva příběhy z knihy Povídky v kostkách, která vyšla v roce 1925 v nakladatelství Václava Petra.

Stanislav Biler: Zoufalá služka

Služtička přinese, služtička poslouží. Ale běda, jak se stane nežádoucí, třeba kvůli následkům nedobrovolného poměru se svým pánem. To pak skončí na ulici raz dva. Vypravěčka povídky, propuštěná služka, horečnatě bloudí se svým nemocným dítětem ulicemi Žižkova a hledá cestu ze své bezvýchodné situace.

Povídka z antologie Krvavý Žižkov. Krvavý Žižkov navazuje na úspěšnou knihu povídek o „vyloučené“ brněnské lokalitě Krvavý Bronx (2020). Brněnské kulisy tentokrát vystřídal pražský Žižkov v průběhu dvacátého století.

Petr Šmíd: Zakázané léto

Snové dobrodružství na Půlnočním ostrově Magdalenu vzdaluje neutěšené přítomnosti. Zesláblá bojem s neznámou nemocí leží v šedivém nemocničním pokoji. Za oknem je sluncem rozpálená Praha. Život tam venku běží nemilosrdně dál, zatímco Magdalena se k oknu nesmí ani přiblížit.

Jméno básníka a prozaika Petra Šmída (1985) je na české literární scéně poměrně nové, ale už teď těžko přehlédnutelné. Vystudovaný historik se zaměřením na sociální dějiny raného novověku, ale také náš bývalý rozhlasový kolega, knižně debutoval souborem krátkých próz Nautický úsvit (2022). K širšímu čtenářskému okruhu ale směřoval až jeho další titul Dějiny světa (2023), ze kterého jsme ve vltavské Povídce představili v loňském roce několik ukázek. Od té doby autor stihl vydat novely Pomezí (2024), Středomoří (2024) soubor povídek Brazilské fotbalové legendy (2024) a básnickou sbírku Barchoviny (2024). Povídku autor napsal pro rozhlas.

Joseph Roth: Barbara

Žila jen láskou ke svému synovi. Obětovala mu všechno. I vztah s jediným mužem, se kterým mohla být opravdu šťastná. A nyní přemítá nad svým ztraceným životem a nepochopená a nechápající odchází do náruče smrti.

Povídka Barbara z roku 1918 patří do počátků literární tvorby Josepha Rotha. Pro texty z tohoto období je charakteristická hluboká autorova poválečná skepse a deprese z disharmonie světa a „nemocného lidstva“. Hrdinka povídky je zlomená nepřízní osudu a tváří v tvář věčnosti tone v beznaději a zmarněných snech.

Povídka Barbara vyšla v překladu Petra Polehly vůbec poprvé česky v souboru Nemocné lidstvo a další povídky v roce 2022.

Petr Kles: Nemoc

Úředník Karel Klenka by chtěl žít normální život. Přání mu však komplikuje jeho vlastní mysl a úzkosti, které ho postupně pohlcují. Bojí se být sám se sebou, ale ani mezi lidmi ho neopouštějí děsivé přeludy a trýznivé myšlenky. Jeho život se shlukne do nejistých obrazů a vzpomínek nenaplněné vášně a touhy.

Nepříliš známý představitel české secese a literární dekadence Petr Kles, vlastním jménem Vilém Vordren, se narodil roku 1869. Pracoval jako koncipient a později advokát v Praze. Psal převážně prózu, ale i poezii a byl ve své době považován za jednoho z největších literárních talentů. Řada jeho textů vyšla v předních časopisech a novinách jako byly Moderní revue, Zlatá Praha, Lumír či Národní listy. Žádnou knihu však za svého života nepublikoval a po krátké době byl jako autor téměř zapomenut. Jeho dílo objevil a vydal až později literární kritik a spisovatel Karel Sezima. Petr Kles ukončil svůj život sebevraždou na bojišti první světové války v Bosně.