Emmi Itäranta: Strážkyně pramene. Poetická dystopie o vodě, smrti a jednom rodinném tajemství

Emmi Itäranta (nar. 1976) vystudovala v rodném městě, finském Tampere, divadelní vědu a na Kentské univerzitě v Canterbury v Anglii, kde v současnosti žije i pracuje, tvůrčí psaní. Právě v Anglii začala psát svoji první knihu Teemestarin kirja (doslova: Kniha mistryně čaje). Text v roce 2011 zaslala do soutěže finského nakladatelství Teos a zvítězila. O rok později román vyšel a získal cenu Kaleviho Jänttiho pro mladé finské spisovatele. Záhy však hranice země překonal a zaznamenal celosvětový úspěch.

Děj románu se odehrává ve vzdálené budoucnosti (anebo ne tak vzdálené?!). Po velké přírodní katastrofě vládne ve světě přísný režim, vlády se ujal mocný východní stát Nový Čchien a nastolil vojenskou diktaturu. Život se v tuto chvíli omezil na každodenní starost o jídlo a pití; právě voda se stala nejcennějším bohatstvím. Její zásoby se tenčí a je na příděl, zdroje přísně hlídá armáda, zatajování a skrývání vodních zdrojů je dokonce trestným činem, například stavba nelegálního potrubí se trestá smrtí. Jediná bezpečná místa jsou chýše čajových mistrů.

Místo, které neexistuje

Dívka Noria se má stát následnicí svého otce, novou čajovou mistryní, ale má také střežit tajemství, jehož prozrazení by znamenalo nebezpečí pro ni i její blízké. Sama nikdy nouzi o vodu nepocítila, a když se přiblíží plnoletosti, pochopí proč. Právě v tu dobu se její otec rozhodne, že dceru do tajemství zasvětí. Zavede ji na místo, „které neexistuje“ – za vesnicí je jeskyně, kde se nalézá pramen, o který on léta pečuje.

Jak s tím naložit? Vždyť „tajemství nás omílají tak, jako voda omílá kameny“ a času není nazbyt: dívčina matka – vědkyně odjíždí za prací do hlavního města, otec umírá a Noria navíc s kamarádkou Sanjou najdou na skládce zvláštní lesklé kotouče, které vydají svědectví o zmizelém světě a jsou to informace vpravdě znepokojivé...