Eberhard Petschinka: Circus Maximus

03062896.jpeg

Zaujme publikum gladiátorský zápas, atentát na diktátora, Kristovo poselství či demolice Cirku Maxima? Provokativní hra v autorské režii předního evropského rozhlasového tvůrce.

Poslouchejte na Vltavě 2. června 2015 ve 22:00. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do pondělí 8. června 2015.


Zaujmou přesycené publikum noví gladiátoři? Inscenovaná vražda diktátora? Prezentace Kristových myšlenek? Nebo je třeba dát zapravdu kontrakulturním aktivistům celou nákladnou instituci vyhodit do vzduchu a začít od začátku? To jsou otázky, které řeší protagonisté hry Eberharda Petschinky Circus Maximus.

Eberhard Petschinka (nar. 1953), svérázný rakouský rozhlasák na volné noze, literát, výtvarník a veřejný intelektuál, rozvíjející vídeňskou tradici ironického glosátora „časů a mravů“, vinoucí se od velikánů jako J. N. Nestroy, K. Kraus či R. Musil, nositel prestižní rozhlasové ceny G. Eicha a vítěz Prix Europe a Prix Italia (2007, 2008) se hrou Santo subito, není českým posluchačům neznámý. Právě provokativní, a jak historie ukázala, i předvídavá hra o bleskurychlém svatořečení Jana Pavla II., byla Českým rozhlasem (v režii T. Zielinského) natočena a úspěšně vysílána.

03318861.jpeg

Petschinka jako nezávislý tvůrce tvoří své „hörspiely“ ve svém vlastním studiu, vždy v koprodukci s některým z rozhlasů německy mluvících zemí. Se skladatelem W. Mitterem vytváří propracovaný zvukový plán inscenací, ve kterém kromě zkomponované hudby nechává zaznít i řadě hudebních motivů a zvukových ikon současné popkultury. Ironický odstup od této produkce se v jeho realizacích demonstruje nejen citacemi a aluzemi, ale soustavným prezentováním „vysokého obsahu“ výrazivem show byznysu. I pohnuté umírání Karola Wojtyly doslova v přímém přenosu rouhačsky reflektuje jako součást soudobého sebeinscenování celebrit.

Právě tak nahlíží v Circus Maximu problematiku pěstování a šíření kultury jako veřejného statku, onoho osvíceneckého konceptu, na jehož paradigmatu jsou jednak zbudovány kulturní instituce střední Evropy (včetně rozhlasu a televize veřejné služby), jednak je koncipováno celé pojetí veřejného prostoru. Snahy po privatizaci tohoto prostoru zábavním průmyslem, či po jeho ovládnutí samozvanými elitami nebo po jeho politickém ovládnutí jsou materií, z níž Petschinka buduje auditivní obraz veřejnoprávní kulturní korporace (onoho velkého cirku), jejíž budoucnost je nyní ve smrtelném ohrožení.

02442480.jpeg

Apokryfický Circus Maximus také díky podobě českého a rakouského společenského prostředí, připomene debaty a vášně, které v umělých podmínkách ghetta českého divadla provázely změny na vedoucích postech v kulturních institucích. Ve hře ani v naší společnosti neexistuje shoda v tom, co by tyto instituce měly reprezentovat v době globalizace a multikulturalismu.

Ačkoli česká verze, na níž s Petschinkou spolupracoval režisér Petr Mančal, pracuje se stejným zvukovým řešením, označil autor českou hereckou interpretaci svého textu jako humornější a spjatou s větším nadhledem.

Po letech mají tady posluchači možnost slyšet v režii evropského režiséra nahrávku hry s evropským soundem, českým zněním a nekorektně provokativním zásahem „do vlastních řad“ – a to nejen divadelnických, ale také rozhlasových. Neboť diskuse se vede i o tom, čím zaujmout přesycené publikum rozhlasu a jaký je vůbec smysl této instituce ve veřejném prostoru.

03299874.jpeg

Hra končí opulentní večeří manažerů Cirku Maximu s jeho kritikem, zatímco budova cirku je spektakulárně vyhozena do povětří. A co rozhlas? Zatím zve k české premiéře ojedinělého projektu.


Osoby a obsazení: Rienzo, intendant Circu Maximus (Ivan Řezáč), Luccullus, intendant Circu Maximus (Tomáš Töpfer), Alfa Omega, slovutný kritik (Luboš Veselý), Stassio, vůdce anarchistické skupiny s megafony (Ondřej Brousek), anarchisti s megafonem (Lukáš Příkazký a Ivana Uhlířová), Vittoria, mluvčí consorcia investorů (Tereza Bebarová) a Lynndie England, obžalovaná vojenským soudem (Andrea Elsnerová)

Autor: Eberhard Petschinka Překlad: Jaroslav HaidlerDramaturgie: Jan VedralRežie: Petr Mančal a Eberhard Petschinka

Natočeno v roce xxxx.

Spustit audio
autoři: Jan Vedral, Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby