Dylan a jeho cesta životem
Bob Dylan vydal nedávno nové CD, jež se stalo okamžitě novým soustem pro "dylanology", kteří jeho texty ze všech stran rozebírají. I my se nad ním zamyslíme. Nejdřív ale připomenu, že Dylan oslavil minulý týden osmašedesáté narozeniny a poslední album je už jeho třiatřicátou studiovou nahrávkou.
Každá nová deska Boba Dylana vzbuzuje pochopitelně pozornost nejen hudebního, ale také křesťanského světa a nejinak je tomu i v případě letošního alba Together Through Life. Důvod je nasnadě - na přelomu 70. a 80. let byl Bob Dylan, pocházející z židovských kořenů, pravděpodobně nejznámějším křesťanským konvertitou na světě. Jak bylo slyšet na třech gospelových albech, které v té době natočil, do nového života s Kristem se pustil s evangelizační vervou. Zpíval: "Musíš někomu sloužit, buďto ďáblu nebo Pánu."
Dnes je pro Dylana víra, stejně jako celý jeho osobní život, privátní věcí, o které se na veřejnosti nediskutuje. Postava putujícího kazatele, kterým byl Dylan tři roky, se stala jednou z odboček na cestě, zároveň i v nových písních je ale kdesi vespod cítit a slyšet. Konečně, víra naděje a láska nejsou témata, s nimiž by byl kterýkoliv autor milostných písní jednou pro vždy hotov. Když tedy na nové desce zazní jako variace na všemožné bluesové písně o zlé ženě skladba pojmenovaná "Rodné město mojí ženy", dozvídáme se po výčtu příkoří, kterými nešťastníka trápí, že jejím rodištěm je samotné peklo. Pokud pro nás peklo není pouhou metaforou neutěšeného lidského stavu, litujeme nešťastníka samozřejmě daleko víc.
Zbožňovaný a dopodrobna zkoumaný Dylan o sobě léta tvrdí, že je v první řadě komediantem či akrobatem na visuté hrazdě, přestože mu svět projevuje úctu třeba v podobě nedávné Pullitzerovy ceny za literaturu. Ve světě moderní populární hudby je Dylan na svém nekonečném turné putujícím minesengrem, trubadůrem milostných písní. Na nové desce zní v každé skladbě poněkud překvapivě akordeon a putování biblické rozdělení lidí na zabydlené a průchozí, jak to kdysi nazval farář Svatopluk Karásek.
Z alba Together Through Life slyšíme inspiraci hudbou Dylanova dospívání, tedy 50. let minulého století. V textech, které tentokrát napsal společně s Robertem Hunterem, textařem sanfranciských psychedeliků Grateful Dead, nacházejí amatérští dylanologové i profesoři literatury inspiraci Ovidiem, biblickou knihou Nehemiáš i anglickým barokním kazatelem Johnem Bunyanem. Čtenářům Bible pak bude znít povědomě třeba píseň Forgetful Heart o zapomětlivém srdci, podle níž umí být lidské srdce ze všeho nejúskočnější. A co je tou "modlitbou hříšníka" kterou se má pomodlit jakási Nancy v Houstonu? Nad tím si lámou hlavu snad všichni recenzenti. Dylanovy písně však nejsou v první řadě hlavolamy pro zasvěcené. Spíše hřivny k objevení, stavby na pevné skále, jestli rozumíte, co tím myslím.
