Dům, kde svítit stojí 15 milionů ročně. Do kin jde film o telavivském autobusovém molochu

Snímek z filmu Central Bus Station
Snímek z filmu Central Bus Station

Přes 60 tisíc imigrantů bydlí v okolí hlavního autobusového nádraží v Tel Avivu. Na druhou největší budovu svého druhu na světě a osudy lidí, kteří si v ní zařídili svůj druhý domov, se zaměřil film Tomáše Elšíka Central Bus Station.

Sto metrů dlouhé prázdné chodby. Ochozy, ze kterých si měli lidé mávat na rozloučenou, chodbičky jako napodobeniny tubusů vedoucích do letadla, problikávající lampy a stažené rolety na dveřích, za nimiž se v architektonických plánech nacházely obchody. Prostor, který měl manipulovat lidským chováním i emocemi. Tak popisuje režisér a střihač z pražské FAMU Tomáš Elšík budovu hlavního telavivského autobusového nádraží. „Pro představu, kdyby tu měla celý rok svítit všechna světla, vyjde to na patnáct milionů korun,” dodává. O telavivské budově nádraží Elšík natočil snímek Central Bus Station. Spolu s autorkou scénáře Kristinou Nedvědovou o tom mluvil v pořadu ArtCafé.

Atmosféra je… dusná

Totálně naddimenzovaná stavba, která se nachází deset minut jižně od centra Tel Avivu, slouží dopravním účelům jen ve dvou patrech. Zbylých pět podlaží obsadili imigranti z celého světa.

Plakát k filmu Central Bus Station

A čtyři roky se sem vracel i Tomáš Elšík se svým miništábem. Zaujalo mě, že atmosféra budovy je úplně jiná než atmosféra Tel Avivu, který má každý spojený s plážemi,” říká. Projdete vchodem chráněným bezpečnostními rámy a ocitnete se ve světě, který je prázdný, černý. A atmosféra je… dusná,” dodává spoluautorka scénáře Kristina Nedvědová.

Do Izraele se tehdy vydali hledat téma závěrečné magisterské práce. Ale nedařilo se nám to,” vzpomíná s úsměvem Kristina. Když jsme pak narazili na budovu nádraží, bylo to pro nás obrovské vysvobození, protože Tomáš už propadal depresi, chodil po ulicích i v noci a hledal téma snad v každé popelnici.” Elšík si budovu zamiloval na první pohled, jeho filmařské oko okamžitě zaregistrovalo silný vizuální potenciál. Kristina pak našla pro příběh důležitou postavu Yonatana – v Americe narozeného Izraelce, který nádražím za úplatu provádí cizince.

Labyrint se svobodnými zákoutími

Silnou vizualitu místa Elšík potrhl specifickou prací s kamerou a zvukem, která má ve filmu roli dalšího vypravěče.

Snímek z filmu Central Bus Station

Diváka doprovází po všech zákoutích nádraží a podkresluje také příběh zmiňovaného průvodce Yonatana. S baterkou v ruce a s průvodcovskými historkami v kapse se všemi patry pohybuje s mazáckou jistotou. Ta stavba ho přitahovala, sám do ní chodil pět let. V útrobách se staral o kroužek dětí imigrantů. Ty mu ukázaly, že nádraží lze vnímat i jako místo svobody, kde si mohou dělat, co chtějí,” vysvětluje Elšík. Ředitel nádraží původně s Yonatanovou činností nesouhlasil. Pak ale pochopil, že během prohlídek Yonatan nádraží ukazuje vlastně z té lepší stránky, že je to dobrá reklama,” dodává režisér.

Součástí filmu jsou ale i příběhy lidí z imigrantské komunity – Filipínců, Eritrejců nebo Ghaňanů. Mají tu své obchody, kostely, knihovny, školky, zkrátka kompletní infrastrukturu. Ačkoliv Tomáše Elšíka začali místní díky častým návštěvám poznávat, udržet si náklonnost protagonistů snímku nebylo jednoduché. Film jsme roztočili s pěti ženami z Filipín. Protože jsou ale v zemi nelegálně, bály se a mizely nám pod rukama.

Snímek z filmu Central Bus Station

My jsme ale byli tak neodbytní, že záhy pochopily, že lepší je s námi spolupracovat, protože to tak všem zabere míň času,” usmívá se režisér, který si celý projekt financoval z vlastních zdrojů. I proto si mohl dovolit jen maličký štáb sestávající ze scenáristky, zvukaře a kameramana. Největší obstrukce jsme zažili na letišti, kde nám rozebrali kameru a označili nás za špiony. Nevěřili, že by dva mladí lidé mohli mít a vynaložit peníze a úsilí na to, aby v Izraeli natočili film,” vzpomínají autoři.

Unikátní prostor hlavního autobusového nádraží v Tel Avivu může díky tandemu Elšík – Nedvědová poznat i české publikum. Po projekcích na festivalu v Sheffieldu, na jihlavském festivalu dokumentárních filmů, FAMUfestu a Jednom světě jde film Central Bus Station 21. března do klasické kinodistribuce.

Jak autorům pomohl při přípravě snímku Central Bus Station projekt doc.inkubator, co bude s budovou nádraží dál a jaké jsou další plány Tomáše Elšíka a Kristiny Nedvědové? Poslechněte si celé ArtCafé. Hudbu vybíral Václava Havelka a pražská skupina Market.

Spustit audio
autor: Hana Slívová

Související