Do příběhu o Operaci Anthropoid není třeba nic přidávat. Filmaři ale často neudrží své ego, říká badatel Vlastislav Janík

Zájmy Vlastislava Janíka se od dětství vezly po dvou kolejích. Zatímco ve škole studoval exaktní obory a později absolvoval pražskou techniku, ve třinácti letech jej uchvátily bunkry a vše, co se pojilo se vzdorem vůči válečnému Německu. Jenomže beton se záhy ukázal jako příliš studený, daleko zajímavější byly pro Vlastislava Janíka jména, příběhy a osudy lidí, kteří nasazovali za druhé světové války životy za československou svobodu.

Vlastislav Janík, ředitel, Oblastní muzeum Praha východ, panelová výstava Anthropoid, Den Jana Kubiše, Památník národního útlaku a odboje, Panenské Břežany|foto:Michal Kamaryt, ČTK

Dnes je pan Janík ředitelem Oblastního muzea Praha – východ, v jehož gesci je například Památník národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech. Ten na 28. května připravil akci s názvem Den Jana Kubiše a připomene právě 80 let od útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Návštěvníci si pomocí 3D brýlí budou moci na vlastní oči vyzkoušet, jak tehdejší situaci viděli Kubiš s Gabčíkem, jak řidič Heydrichova vozu a jak samotný Heydrich.

Operace Anthropoid jako antické dílo

V souvislosti s atentátem a aktivitami, které mu předcházely a následovaly, mluví Janík o relativně prozkoumaném terénu; postupem času se upřesňují pouze detaily. I proto je zklamaný, když filmové štáby při natáčení snímků s dobovou tematikou – řeč byla například o Anthropoidu z roku 2016 – neposlouchají rady odborných konzultantů a scény konstruují tak, aby byly divácky přitažlivé, nikoliv fakticky správné. „Kdyby si tvůrci filmů přečetli alespoň první knihu historika Vojtěcha Šustky, dostali by realistický obrázek. Celá Operace Anthropoid je vlastně antické dílo, je tam hrdinství na dřeň, do toho příběhu není třeba nic přidávat. Ale tvůrci do něj asi musí prosadit své ego,“ konstatuje. Dodnes nejpovedenějším, resp. nejvěrohodnějším tematickým snímkem je tak podle něj navzdory režisérem Sequensem „rozpohybovanému“ útoku na Heydricha snímek Atentát z roku 1964.

Vlastislav Janík mluvil ve Vizitce také o svém vztahu k historii koncentračního tábora v hornorakouském Mauthausenu. Tento nejtěžší tábor se zaměřoval na pomalou fyzickou likvidaci kulturních a společenských elit z celé Evropy, v souvislosti s válečným odbojem u nás v něm zemřelo 294 lidí. Jejich osudy Janík zaznamenal v knize Příběhy hrdinů: Monografie odbojářů zavražděných v koncentračním táboře v Mauthausenu za pomoc parašutistům ze skupin Anthropoid, Silver A, Out Distance, Intransitive a Tin. Díky dlouhodobému zájmu byl nominovaný do Mezinárodního mauthausenského výboru, který se stará o historickou paměť tohoto tábora. I o problematickém přístupu rakouské strany mluvil pan Janík ve Vizitce podrobně.