Pavel Kmoch: Heydrichovo auto uviděli na poslední chvíli

Pavel Kmoch
Pavel Kmoch

Atentát na zastupujícího říšského protektora mohl trvat 5-7 vteřin, říká vojenský historik Pavel Kmoch, autor publikace Operace Anthropoid: Epilog. Ve filmových zpracováních od Sequensova Atentátu po Anthropoid Seana Ellise odpovídá provedení atentátu v zatáčce u kobyliské Vychovatelny víceméně tomu, co dnes badatelé považují za reálné, až na dvě chyby.

Gabčík rozhodně neskočil před auto, jak se objevuje v každém filmu. Zpráva gestapa praví jasně, že stál na chodníku, čili v převýšení nějakých 20 cm, se zbraní se točil za autem a nepodařilo se mu vystřelit. Druhým sporným momentem je Valčík a jeho zrcátko, což většina badatelů v současné době naprosto odmítá, a to z mnoha důvodů: jednak byl Valčík dekonspirován, jednak byl útok nacvičován asi deset dní dvěma lidmi, další nebyl zapotřebí. Při rychlosti provedení atentátu nebyla žádná dálková signalizace potřebná, tím méně blikáním zrcátka, podotýká historik.

Výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš zaútočili na vůz s R. Heydrichem v prudké zatáčce na jeho cestě z Panenských Břežan do Prahy

Publikace Operace Anthropoid: Epilog, kterou vydalo nakladatelství Academia, shrnuje poznatky badatelů, kteří se atentátem na Heydricha v posledních desetiletích zabývají, a autorovy vlastní výzkumy. Jejím smyslem je především revidovat mýty a fikce, které se na atentát a na poslední boj parašutistů v kostele Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici v průběhu let navršily, ať účelově z ideologických důvodů, anebo kvůli potřebám dramatické výstavby ve filmových či literárních zpracováních.

Místo útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha

Bílých míst je v tomto příběhu stále mnoho a mnoho jich nadále nejasných zůstane, nicméně studiem pramenů se některá dají zaplnit nebo alespoň odhadnout.

„Problém je, že prameny k operaci Anthropoid jsou velmi torzovité, protože koncem dubna 1945 gestapo zničilo 57 kartonů s vyšetřovací dokumentací k atentátu. Dokumenty, které zůstaly, byly dohledány už poměrně dávno. Ale dodnes třeba neexistují svědecké výpovědi Heydricha a jeho řidiče Kleina. Na obě se odvolává závěrečná zpráva gestapa, ale tyto dokumenty nemáme. Přitom je pravděpodobné, že byly odeslány i do Německa vyšším úřadům. Možná jsou stále ještě zastrčeny v některém německém nebo rakouském archivu.“

Hasiči u kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, ve kterém výsadkáři několik hodin vzdorovali přesile německých jednotek

Ještě více fikcí než se samotným atentátem je spojeno s posledními hodinami sedmi parašutistů, kteří 18. června 1942 od čtvrté hodiny ranní čelili stonásobné přesile příslušníků gestapa a vojáků Waffen-SS na kůru a v kryptě pravoslavného kostela v Resslově ulici. Boj rozhodně neprobíhal tak, jak je zobrazen v Sequensově filmu z roku 1964, který snad nejvlivněji zformoval obecnou představu o průběhu událostí: už jen proto, že hrdinové odboje neměli dostatečnou výzbroj ani munici. Ani jeden z nich se však navzdory bezvýchodné situaci nevydal nacistům živý.

Sférická fotografie z krypty chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze

Válečný zločin vyhlazení Lidic, který poslednímu zápasu parašutistů předcházel, považuje Pavel Kmoch mimo jiné za velké pochybení nacistické propagandy. Místo aby národ ochromil hrůzou a „znormalizoval“, vyvolal v širokých vrstvách odpor a vzdor.